Jsou čeští zaměstnanci schopni ustát v zahraniční konkurenci?

Po roce 1989 do našich podniků začaly proudit zahraniční investice. S nimi přišli i zahraniční manažeři a vlastníci. Zaměstnanci, do té doby uvyklí spíše pracovnímu stylu běžnému za komunismu byli najednou konfrontováni se západním stylem řízení podniku. Nastala nutnost přizpůsobit své pracovní návyky.

První problém, se kterým se zpočátku zahraniční vlastníci u českých pracovníků setkávali, byl fatální nedostatek loajality. Podnik je pro české zaměstnance místem, kam dochází, protože je to nutné pro získání finančních prostředků k obživě a na ostatní nutné výdaje. Dalším problémem, se kterým se zahraniční vlastníci a manažeři u českých zaměstnanců setkávají dodnes je nedostatečná jazyková vybavenost. Znalost angličtiny je přitom většinou základní jazykovou znalostí, kterou zahraniční zaměstnavatelé požadují. Požadavky na znalost ostatních jazyků jsou většinou druhotné. Jiným nedostatkem českých zaměstnanců je obecně nízká ochota k dalšímu vzdělávání. Na rozdíl od svých západoevropských kolegů totiž stále málo chápou nutnost dalšího vzdělávání v průběhu celého života podle momentálních požadavků trhu práce.

I přes výše uvedené nedostatky českých zaměstnanců ve srovnání s jejich zahraničními konkurenty, lze vidět markantní zlepšení. Důvodem je zejména zlepšující se úroveň absolventů škol. Mnoho Čechů nyní získává ostruhy i v zahraničí, a to jak studiem, tak odbornými stážemi a své poznatky se pak snaží aplikovat v českých podmínkách. Navíc je třeba dodat, že ani v zahraničí nejsou zaměstnanci svatí.