Představenstvo pojišťovacího giganta American International Group (AIG) je v téměř každém ohledu návratem do minulosti. S dvaceti členy je příliš velké na to, aby v něm mohlo dojít k nějaké smysluplné diskusi. Kromě toho v něm zasedá devět řídících pracovníků AIG, což představuje příliš vysoký poměr zaměstnanců společnosti. Navíc ani jeden z nezávislých členů v současné době nepracuje ve vrcholovém managementu žádné jiné firmy. A až donedávna dokonce nemělo ani zvláštní výbor pro jmenování, který by zajišťoval skutečnou nezávislost externích členů.
Ještě znepokojivější však je, že sedm interních členů představenstva včetně předsedy a generálního ředitele Maurice R. „Hanka“ Greenberga ovládá a řídí dvě soukromé společnosti, které s AIG více než často spolupracují. Tito manažeři proto mohou být snadno obviněni ze sebezvýhodňování a ze střetu zájmů. Jedna z těchto společností v podstatě funguje jako pokladna, protože vrcholovému managementu AIG bez souhlasu výboru pro odměňování vyplácí desítky milionů dolarů v hotovosti i akciích. Není proto divu, že řada odborníků na správu a řízení podniků považuje toto představenstvo za jedno z nejslabších na poli velkých amerických korporací.
„Je to zastaralé představenstvo ovládané charismatickým a nesmírně úspěšným generálním ředitelem,“ prohlašuje Charles M. Elson, ředitel Centra pro správu a řízení podniků na Delawarské univerzitě. „Investoři spolu s ním v podstatě skáčou z letadla bez padáku. V této společnosti vůbec nejsou zavedeny standardní způsoby zabezpečení správy a řízení podniku.“
Article source Euro - web týdeníku Euro