Neblahý vliv pasivního přístupu managementu na podnik dokresluje jen z nedávné doby celá řada konkrétních případů. Jmenujme například skandální odhalení podvodů novináře Jaysona Blaira v New York Times, které se označuje za nejhorší moment v historii deníku. Podobně na tom byla i společnost Motorola, která měla na chvíli dojem, že si může dovolit přechod celého průmyslu mobilní komunikace z analogové do digitální podoby. Dnes nás napadá, jak mohly být uvedené společnosti tak naivní a jednat tak očividně špatným způsobem.
I když to tak veřejnost nemusí vnímat, u většiny klíčových podnikových selhání ví management zcela přesně, kde je chyba. V New York Times například věděli o tom, že články mladého novináře Jaysona Blaira bylo třeba mnohokrát opravovat. Jeho nedůvěryhodnost byla veřejným tajemstvím již rok před odhalením a celá řada kolegů jej dávno podezřívala z podvodných aktivit. Když potom došlo k jeho odhalení, převážnou část organizace to nijak nepřekvapilo. Šokujícím zůstává to, že odpovědný management nepodnikl žádná opatření, i když o všem věděl průběžně.
Nabízí se otázka, z jakého důvodu management významných podniků, jako je New York Times či Motorola, není na základě jasných podkladů schopen jednat. Odpověď zřejmě nenalezneme v neschopnosti manažerů nebo špatné komunikaci v podnicích. Klíčem bude spíše prestiž, které se tyto podniky těší. Jestliže se New York Times považuje za nejlepší zpravodajskou organizaci Ameriky, potažmo světa, snadno uvěří, že jeden mladý novinář v jejích řadách je schopen vyprodukovat ty nejkvalitnější materiály. Vše je problémem managementu, který vnímá jen to, co vnímat chce a pasivně přechází jasné projevy opaku.
**Datum vydání:** V/2003
Article source Career Journal Asia - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru v Asii