Centralizované organizace s přísnou hierarchií pracují asi tak dobře jako polámané hodiny. Co situaci možná ještě zhoršuje, jsou proslovy managementu o spolupráci, týmech, důvěře atd. a zároveň protichůdné instrukce, kdy jedno oddělení dostává příležitost na úkor druhého. Většina centralistů dobře ví, že zainteresovanost, samostatnost a participace jsou klíčovými faktory vysoké výkonnosti, ale ve skutečnosti stále vyžadují absolutní kontrolu a předvídatelnost. Firmy s vysokou produktivitou naopak přijímají a zavádějí široké spektrum vysoce decentralizovaných struktur řízení.
Dávají lidem možnost kontroly vlastní práce a tím i osudu organizace. Tento přístup pak podporuje rozvoj mnoha moderních metod řízení – modulární, meritokratické, síťovou spolupráci, „starburst“, horizontální a další. Nalezení a volba ideální formy vedení závisí na vizích, hodnotách a cílích podniku, jeho kultuře, týmové efektivitě a dalších činitelích. Společnost jednadvacátého století charakterizuje například intenzivní zaměření na zákazníka a trh – podstatou je denní kontakt zaměstnanců i vedení s partnery a zákazníky.
Široce využívají týmové práce – ta se však netýká jen jednoho oddělení, ale prochází napříč celou organizací. Uplatňují velkou mírou autonomie a decentralizace společně s kooperací mezi odděleními nebo dalšími podniky – hranice se stírají v zájmu sdílení informací a znalostí. Management je nositelem vize, hodnot, účelu a strategických pokynů – udržuje tím povědomí o charakteru společnosti – kontrola je věcí desítek či stovek lidí, není soustředěna jen v rukou vedení. Kontakt se zákazníkem je udržován týmem se stálou sestavou – oddělení interních služeb a podpory pak slouží potřebám tohoto týmu. Chování pracovníků je určováno právě strukturou společnosti a systémem jejího řízení.
**Datum vydání: VIII/2002**
Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management