Vaše vystoupení neslo podtitul "Metamorfosis". Tento název ve mně evokoval Kafkovu "Proměnu" a také jste jej pojmenoval jako "Proměna ekonomie od počátku bohatství a výhled do budoucnosti." Proč jste zvolil tento motiv?
Název jsem zvolil, protože se mi líbí spojení ekonomie s Kafkou, kterého mám velmi rád. Vždy jsem toužil propojit věci, které mám rád s těmi, které dělám. "Touha státi se indiánem" je můj oblíbený Kafkův příběh. Tento příběh, i když má jen jednu větu, popisuje metamorfózu lidstva, což se objevuje i v dalších Kafkových knihách, jako je právě "Proměna". V ní se hlavní postava probouzí v jiném těle, což je pocit, který zažíváme i dnes. Naše těla se dramaticky mění, stáváme se fyzicky zdravějšími a silnějšími, ačkoli největší proměnou prochází naše duše.
V dnešní době máme mnohem více informací. Pokud bychom před 20 lety postavili laureáta Nobelovy ceny proti průměrnému gymnazistovi, v testu znalostí by zvítězil nobelista. Pokud by dnes měl student k dispozici internet, pravděpodobně by byl schopen odpovídat rychleji.
Volím Kafku, protože mi to pomáhá popsat, jak jsme se proměnili z kamení v živé bytosti, z hlíny v člověka. To, co je dneska "já", bylo kdysi zvířaty, rybami, hvězdami, planetami. Vaše tělo i mé tělo bylo fyzicky přítomno u Velkého třesku, protože nebylo kde jinde být. Naše těla se zrodila a prošla proměnami času, až nyní jako oživlé kameny můžeme klást otázky o sobě a vesmíru.
Podívejte se na celý rozhovor Tomáše Pospíchala s Tomášem Sedláčkem
Jsme kamení, které se může ohlédnout, uvědomit si, co jsme, po čem toužíme, jak chceme měnit realitu. Žádný jiný živočich nemění svět kolem sebe tak jako my. Naše metamorfóza spočívá v tom, že se z lidstva stalo tělo schopné koordinace na celé planetě. Když se napiji vody, vypadá to jako malý pohyb, ale ve skutečnosti jsem součástí celosvětového propojení. Koupením této košile jsem zaměstnal někoho v Číně, a pokud si někdo v Číně poslechne mou přednášku, zaměstnává mě. Jsme propojeni neurální linkou internetu, máme společnou paměť, informace a kulturu. To se na této planetě nikdy předtím nestalo.
Dnešní konference je určena především pro lídry firem, jejich špičkové manažery, co si z této úvahy mají vzít oni?
Každá společnost, nebo alespoň její většina, má pyramidovou strukturu. Na nejnižší úrovni se pracuje s materiálem na výrobních linkách. Nad touto úrovní se nachází manažerská vrstva, která často zaměstnává více lidí než samotné výrobní linky. Pracovníci na linkách se už s materiálem přímo nedostávají do kontaktu, spíše obsluhují stroje, které tuto práci vykonávají. Manažeři, kteří nepracují s materiálem vůbec, se věnují organizaci a koordinaci, což z fyzikálního hlediska znamená, že pouze vlní vzduchem a živí se slovy. Takový duševní software společnosti.
A na vrcholu pyramidy stojí majitel, generální ředitel nebo ředitelka. Tato osoba představuje ducha společnosti a naslouchá jejím potřebám a trendům, předvídá budoucnost, například rozhoduje, že příští rok budou tkaničky růžové. Toto rozhodnutí je následně zpracováno a realizováno, až se růžové tkaničky objeví na produkční lince.
Je zajímavé, že na nejnižší úrovni se vykonává nejvíce práce, zatímco na vyšších úrovních je práce méně, ale mzdy jsou vyšší. Generální ředitel si často ani neorganizuje vlastní kalendář, neodpovídá na své e-maily a neřídí auto, protože na to má lidi, aby měl dostatek mentálního prostoru pro strategické rozhodování a vedení společnosti. Dokonce i popeláři a zemědělci dnes už nepracují tak manuálně jako dříve, ale spíše se stávají manažery, protože jejich práci vykonávají stroje a technologie.
Jsou to extrémně dramatické změny v tom, co lidstvo produkuje – od hmotných věcí k nehmotným. Zároveň vytváříme i změny geopolitické a technologické. Na druhou stranu jsme velmi bohatí. Myslíte si, že jsme v současné době v mentální i fyzické kondici, abychom tyto změny ustáli?
To je skvělá otázka, kterou si dovolím zkrátit do jiné otázky: Co by se stalo, kdybychom objevili potenciál atomové energie ve středověku? Mohlo by se totiž stát, že naše znalosti předběhnou naši duchovní vyspělost. Kdybychom ve středověku objevili způsob sestavování jaderných bomb, pravděpodobně bychom se zničili, protože náš duch tehdy nebyl dostatečně vyspělý a laskavý na to, aby s takovou silou dokázal pracovat. Atomovou destruktivní energii jsme použili jen dvakrát, a od té doby jsme se rozhodli, že je lepší se jí vyhnout. Naše destruktivní schopnosti by mohly předběhnout smysl naší existence a mohly by vést k suboptimálnímu výsledku z jakéhokoli pohledu. Musíme se modlit, abychom byli schopni morálně a duchovně nakládat s tím, co naše znalosti umožňují. To se týká nejen ekologie, ale i dalších problémů.
V odborných diskusích o budoucnosti se často hovoří o Kardašovově škále, která hodnotí vývoj civilizace podle její schopnosti využívat energii. Peníze jako měřítko nejsou vhodné, protože jsou specifické jen pro naši planetu. Použití energie je objektivní vlastnost, kterou mohou mít všechny civilizace. Civilizace typu I dokáže využít veškerou energii, která dopadá na jejich planetu. Civilizace typu II dokáže sklidit veškerou energii své nejbližší hvězdy. V našem případě je to Slunce, jehož energii bychom mohli využít kolektory. Civilizace typu III umí sklidit energii celé galaxie, což bude nutné, až se budeme učit ohýbat časoprostor. My jsme nyní civilizace typu 0. V roce 2024 přesně 0,73.
Pokud HDP bude růst jako za posledních 200 let, podle teoretických fyziků bychom se měli stát civilizací typu I za 200 – 300 let. Čeká nás tedy další velká změna, kdy začneme rozhodovat o této planetě společně. Tyto nové trendy budou formovat ducha, který se bude rozvíjet globálně. Proč se Greta Thunbergová nenarodila v Pekingu, kde je ekologická situace horší než ve Švédsku? Naše západní civilizace zrodila Gretu, protože v Číně by se možná její hlas nedočkal velké slávy.
Dali jsme jí prostor.
Dali jsme jí prostor, dali jsme prostor kritice a to je jedna z nejdůležitějších duchovních vlastností Západu. Proto jsme také tak bohatí. Kdybych měl vybrat jednu věc, která nás učinila bohatými, řekl bych, že jsme domestikovali Ježíšovo přikázání milovat své nepřátele. Samotné přikázání se může zdát extrémně idealistické až naivní, téměř hloupé. My jsme ho však převedli do praktičtější podoby: Respektujte svou opozici. Nemusíte ji milovat, ale respektujte ji, vychovávejte si ji, a dokonce ji plaťte.
Například Greta Thunbergová a další výrazní kritici kapitalismu jsou kapitalismem dobře živeni a kapitalismus je rád, že je má, protože to je to, co nás posouvá vpřed. Jakmile dosáhneme pokroku, naše inovace se přenesou i jinam, jako například koncept elektromobilů, který se nyní vyrábí v Číně. To je v pořádku, protože my, zejména Evropané, jsme na hraně vývoje. Evropská unie, i když se o tom tolik nemluví, nemá ambici být globálním systémem spolupráce mezi zeměmi. Je zaměřena pouze na Evropu.
Hranice jsou definovány.
Hranice jsou celkem jasně definovány. Evropská unie však může obsahovat zárodky budoucí spolupráce všech zemí. Nemáme jiný model: nechceme čínský model, nechceme americký model, africký, ani latinskoamerický model není nic, o čem by se dalo uvažovat. V Evropě jsme se však naučili 70 let žít v míru a prosperitě a to chudé i bohaté země, západní i východní, jižní i severní, byrokratické i nebyrokratické.
V totální rovnováze.
Je zázrak, že Evropská unie funguje v totální rovnováze. Považuji ji za největší revoluci v dějinách Evropy, i když je tato revoluce tichá, nenápadná a postupná. Možná si proto nevšímáme jejího významu. Pokud my, Evropané, nebudeme schopni spolupracovat a udržíme si mírovou prosperitu, svět ztratí jednu velkou naději. Jestliže my nebudeme schopni žít v míru a prosperitě, jakou naději má pak zbytek světa?
Pokud však uspějeme a ukážeme světu, že spolupráce je možná, může se evropská myšlenka stát globální. Postupně můžeme přijmout i země, které nejsou členy Evropské unie, jako je například Turecko nebo Izrael, podobně jako jsme byli přijati my.
Myšlenka, že země jako Bulharsko nebo my zaplujeme do Evropské unie bez krize nebo újmy, se stala realitou. Nevidím důvod, proč by jednoho dne nemohla Moskva, až se zbaví svého totalitního vládce a dozraje, podat přihlášku k členství v Evropské unii. Tím by skončila válka na Ukrajině duchovním vítězstvím, nikoli tanky.
Vrátíme se zpět do firemního prostředí a k tématu dnešní konference, která se zaměřuje na změny a proměny hmoty, stejně jako na změny v uvažování s ohledem na budoucnost. Někdy mám pocit, že důkladná analýza často popírá nehmotné predikce a efekty, které každý den zažíváme a které formují naši realitu, přestože se nedají přesně definovat. Mnoho lídrů v této analýze stále sestává.
Analýza je doménou duše. Snažil jsem se vytvořit svůj model těla, duše a ducha z mnoha důvodů, jedním z nich je potřeba dát prostor nevyslovitelnému, tomu, co se nedá analyzovat ani popsat slovy. Jakmile něco dokážeme popsat, přesouváme to z domény ducha do domény duše. Když se celospolečensky shodneme na určitých věcech jako například, že 1+1=2 nebo že software funguje určitým způsobem, můžeme to předat automatizaci. Ale stále budeme muset čerpat směr a smysl našich životů z ducha.
John Maynard Keynes zdůrazňoval, že většina našich rozhodnutí není výsledkem racionální analýzy. Příklad výpravy na jižní pól není podložen žádnou ekonomickou analýzou, ale je motivován touhou po dobrodružství, voláním ducha. Toto je podstata lidského bytí, že nás něco táhne kupředu. Keynes to nazýval "animujícím duchem". Je to duch, který nás posedá smyslem a směrem, ať už se jedná o touhu prozkoumat jižní pól, nebo vytvořit lepší zubní pastu.
I když používáme nástroje jako Excel, musíme si být vědomi, že se snažíme tvořit něco nového, co jednou bude analyzovatelné, ale zatím ještě není. V tom spočívá nedocenitelná role duchovních vůdců, kteří se svobodně rozhodují a pak dávají pokyny zaběhnutým systémům, aby konaly podle zákonů a pravidel, které byly objektivně přijaty.
Nicméně nechci být cynický. Bez ohledu na to, co se děje na Ukrajině či Blízkém východě, doba, ve které žijeme, je neuvěřitelná. Změny, které zažíváme, jsou pro nás ve skutečnosti nesmírně pozitivní. Lidstvo je nyní bohatší než kdykoli předtím. Co to však může znamenat? Nestane se, že zlenivíme?
My už se fyzicky příliš nevyžíváme; fyzická aktivita se omezuje pouze na koníčky. To je pravda, ale naštěstí naše duše nezlenivěla. Dokonce i naše děti čtou více než my, ačkoli spíše titulky než knihy, a určitě absorbují mnohem více informací, než jsme kdysi my.
Ale nám se to nezdá, protože koukají do displejů.
Protože respektujeme pouze to, co je zhmotněné na papíře, někdy zapomínáme na důležitost jiných dovedností, jako je schopnost komunikovat v cizím jazyce. Naše děti se často naučí anglicky ještě předtím, než začnou chodit do školy, a jsou schopné komunikovat s kamarády z Číny zdarma, a dokonce lépe než s našimi sousedy. Proto nazývám tento trend "Baby to Baby Market" místo "Byznys to Byznys". Díky internetu se kapitál zlevnil a stal se dostupný pro každé dítě. I když Trump možná má mobil osázený zlatými diamanty, jeho funkčnost je stejná jako u mobilu osmiletého dítěte. Díky moderním technologiím máme nyní schopnost dělat věci, jako je natáčení filmů, které bylo dříve rezervováno spíše pro dospělé.
Bariéra vstupu.
Rovnost je teď vlastně taková brána, kterou vstupujeme do nové éry. Když jsme byli malí, rodiče nám vyprávěli pohádky, protože to bylo těžké udělat animovaný film. Potřebovali jsme desítky zručných a technicky zdatných dospělých, aby vytvořili pohádky pro děti, ale ty výsledné pohádky byly často podivné. Když se podíváme na staré kreslené seriály nebo na Erbena, je těžké pochopit, co ty dospělé vlastně inspirovalo. Jaké komplexní myšlenky se skrývaly za jejich tvorbou? Dnes už to ale takhle složité není.
I osmileté dítě může vytvářet obsah přímo pro sebe a ostatní děti, přeskakujíc tak superstruktury dospělých a jejich znalosti. Díky tomu, že jsme zlevnili produkci a máme k dispozici dostatek technologií, můžeme dnes vytvářet pohádky a obsah velmi snadno a rychle. A když se nám to povede, můžeme tím udělat radost mnoha dětem. To ukazuje, že veškeré změny v ekonomice, které jsou nyní zaměřeny spíše na duši než na tělo, mohou vést k feminizaci ekonomiky. Dnes už není rozdíl, zda nějakou práci vykoná muž nebo žena, s výjimkou těch fyzicky náročných, jako je sport, kde respektujeme rozdíl a oddělujeme mužské a ženské soutěže.
Naše ekonomika klade větší důraz na mentální práci, to neznamená, že muži a ženy nemohou být plnohodnotně zapojeni. Ženy mohou být duševně stejně schopné jako muži, i když jsou fyzicky průměrně slabší. To nás vede k myšlence, že stejně jako se emancipovaly ženy v minulých generacích, možná budou emancipovány i děti, aby se aktivněji podílely na kreativním procesu.
Se svým synem Kryštofem organizujete víkendové lekce ekonomie a matematiky. Co byl spouštěč, proč jste se pro toto rozhodli, co vám to přináší?
To se stalo úplně náhodou. Jmenuje se to Otec a Syn a já jsem jako zázrakem nebo spíš nevědomě vyřešil problém work-life balance tím, že se můj syn stal mým kolegou. Teď spolu jezdíme po České republice a diskutujeme o tom, jak sdělit věci lépe, jak je prezentovat tak, aby je pochopilo i šestileté dítě, které ještě neumí čísla. Takže teď moje dítě učí matematiku a já to vnímám spíše jako předčasné vzdělávání, protože ty děti jsou ještě malé a už se učí vysokoškolskou látku, takže na gymnáziu ani na vysoké škole je to nepřekvapí.
Ale moc bych si přál, aby se to stalo i mně. Nedávno jsem mluvil s jednou maminkou, která mi řekla, že od doby, co její dcera byla na tomto programu, se její chování a myšlení změnily. Dítě mluví jinak, uvažuje jinak, že to v ní něco změnilo. My se snažíme učit děti nejen matematiku, ale i ekonomii. Cílem je, aby se do toho zamilovaly a nebály se, aby se v tom uměly orientovat. V neděli tady bylo 80 dětí ve věku od šesti do 14 let, které byly schopné absorbovat vysokoškolskou přednášku o hospodářské politice a podílet se na ní, což byl můj cíl. Snažíme se děti nadchnout jak pro ekonomii, tak pro matematiku.
Jste ekonom i filozof, co může filozof dát lídrům firem? Co je v tomto ohledu vaším posláním?
Hned od prvního semestru na vysoké škole nás profesor Michal Mejstřík, který už bohužel není mezi námi, učil, že nejpraktičtější věc je filozofie.
Z jakého důvodu je nejpraktičtější obor filozofie?
Vezměte si třeba účetnictví. Snažili se nás naučit ducha účetnictví, i přesto, že se účetní programy mění každých pár let. Takže naučit někoho pracovat s konkrétním programem je sice užitečné, ale musíme mít na paměti, že se do práce dostane v době, kdy se používá úplně jiný. Když ale chápe principy daní, pak se prakticky naučí nový program během krátké doby. Naopak to nefunguje.
A když člověk má uspořádané hodnoty, lépe se rozhoduje, protože nemusí při každém rozhodnutí znovu vyvažovat, kam se má obrátit. Tohle je podobné tomu, co se stalo Alence v říši divů, když se ptala kocoura na cestu. Kocour odpověděl: "To záleží na tom, kam chceš jít." A Alenka nevěděla. Kocour pak dodal: "V takovém případě je jedno, kterou cestou jdeš." To vystihuje, co filozofie dělá - naučí nás, jak se správně rozhodovat.
Ty manažerské dovednosti jsou přenositelné a předávatelné i na umělou inteligenci, která nás stále více vytlačuje směrem k duchovním disciplínám. Tisíciletí jsme pracovali na fyzické síle, to už dnes neplatí. Naše současná doba nás posouvá k trénování duše. To znamená trénovat vůli, přemýšlení, trpělivost, naslouchání a správné chování. Tyto hodnoty budou pro další generace cennější než kdy jindy. Budou to hodnoty, které budou esenciální pro prosperitu a udržení společnosti v chodu.
Možná jste to už trošku naznačil, ale co pomůže lídrům firem se adaptovat a vyrovnat se s tím, co přijde v budoucnu?
Čtení, pozorování, naslouchání a přijímání korekcí od ostatních jsou klíčové prvky. Musíme být otevření kritice a inspiraci. Stejně jako v ekonomii, i v podnikání platí, že pokud chcete dosáhnout výjimečnosti a získat uznání, musíte buď být výjimečným filozofem a přinést něco zcela nového, nebo vynikajícím matematikem, který dokáže existující koncepty pevně strukturovat. Ideálně byste měli být dobří v obou oblastech.