Práce s mistry byla velkým tématem ještě rok a půl nazpět. Kam se od té doby posunuly potřeby jejich rozvoje?
Mistři a linioví vedoucí, tedy ti, kteří bezprostředně organizující procesy a pracovní činnosti, jsou specifickou skupinou. Modelové situace, hraní rolí, skupinová cvičení, případové studie, manažerské hry jsou klíčem pro to, jak mistry, team lídry a předáky vtáhnout do diskuse o plánování a stanovování SMART cílů.
Neškodí poukázat na slabiny existujícím v cyklu řízení (od plánování, stanovení úkolů, přes organizaci, delegování, vedení porad až po kontrolu). Otázky týkající se řešení problémů na pracovišti, vedení k disciplíně a předcházení chybám nestárnou. Podobně otázky týkající se zvládání vypjatých situací, sdělování pochvaly, kritiky, verbálního odporu mistry vždy zaujmou. Když se tato témata, o která je zájem, prolnou s tématy metod pro zvyšování produktivity a zajišťování kvality, je splněno i zadání zohledňující posun potřeb rozvoje znalostí a dovedností obvykle naplněno.
Změnil se i způsob vaší vlastní práce lektora a kouče s ohledem na odvětví, v němž pod hlavičkou ICT Pro působíte?
Klíčem k vytváření přidané hodnoty lektorem, konzultantem a koučem je asi již zmíněné zaměření se na cíle a vydefinování zadání, včetně pochopení priorit.
Jakkoliv úvahy o produktivitě stojí a padají na heslu „za málo peněz hodně muziky,“ úspěch vzdělávacích, zlepšovacích a rozvojových projektech stojí a padá s jejich správným definováním. Od požadovaných cílů a výstupů se odvíjí časová dotace, stejně jako výukové metody. A to je pro mou práci východiskem.
A co problematika náboru nových pracovníků do výroby? Vnímáte změny také zde?
Zatímco ve výrobě automobilů a na tuto výrobu navázaných odvětvích se již nutnost plánování procesů a produktů s důrazem na předcházení chybám institucionalizovala, osvědčené se přenáší i do jiných odvětví a oblastí. A když znalí a zkušení pracovníci z „automotive“ mění pracovní místo a přicházejí někam, kde existuje mnoho výzev, hledají oporu v externistech, kteří mohou pomoci šířit poselství a pochopení důvodů změn.
Výroba se v řadě dílčích odvětví výrazně utlumila. Třeba jedno z klíčových tuzemských odvětví – automobilový průmysl – je postižen na měsíce dopředu vlivem chybějících komponentů z dovozu. A to je jen jeden z příkladů. Jaké priority nyní z firem nejčastěji slýcháte jako urgentní?
Souvisejících otázek je mnoho. Očekávaný nástup elektromobility a související dopad na poptávku po komponentech. Obchodní, logistické i ekonomické modely, které s tím souvisejí. V politické rovině zní slova o digitálním produktovém pasu a informace o opravitelnosti a sociální či ekologické stopě vzletně, z pohledu praxe to má své důsledky. Optimalizace návrhu a vývoje produktů a procesů při respektování těchto kritérií bude nákladnější. Zásada konce „kurvítek“ ve spotřebičích a právo na opravu zní vzletně, ale pro spotřebitele cosi takového znamená, že si připlatí. Každý výdobytek něco stojí.
Jak by v tomto směru mohl firmám být nápomocný stát?
Možná právě promyšleněji, v souvislostech a systémově uvažovat nad smysluplností té které regulace. Například stanovení data zákazu prodeje aut na fosilní paliva a další regulace budou mít dle mého větší dopady než odstávky výroby způsobené pandemií. Ekonomickou i technickou realizovatelnost, třeba právě požadavků na výrobu bezemisních automobilů, nelze opomíjet. Tedy stručně a jasně, když už regulovat, tak s rozumem. V konečném důsledku jde i o konkurenceschopnost evropské ekonomiky.
Která témata z toho pro vás coby lektora a kouče vyplývají do dalších měsíců?
Otázkami návrhu produktů a procesů, předcházení chybám a související optimalizaci se v podstatě věnuji celý profesní život. Technicky je leccos jasné, ovšem uvedení způsobilého procesu nebo kvalitního produktu v život je otázkou také pokročilého plánování výroby (APQP) a procesu schvalování dílů do sériové výroby. Související procedury se osvědčily na poli kvality, produktivity a spolehlivosti vyvinuly a osvědčily. I zde zřejmě půjde o další a neustálé hledání dokonalosti či kompromisu. A zde budou výzvy pro zajištění udržitelného růstu nejen do dalších měsíců i let.
Zakončeme náš rozhovor optimistickou myšlenkou. V čem může být současná nelehká situace pozitivní právě pro budoucnost tuzemských průmyslových podniků?
Slovy klasika: vždy, když něco končí, něco nového začíná. Firma výkonnost nezmění, dokud nezmění něco, co dělá denně. Konkurenceschopnost začíná opuštěním komfortní zóny.
Po několik let jsem pro členy vedení jednoho výrobního podniku připravoval náplň na každoroční „výjezdní“ zasedání. Jednou Jižní Čechy, podruhé Krkonoše, potřetí Jeseníky. Krom relaxace a vedlejšího vyžití bylo záměrem ředitele v neformální atmosféře posunout firmu a tým kupředu. Na poli zlepšování bylo předem vybráno téma, které se mělo stát výzvou.
Shrnout a vysvětlit, o co jde, co se v dané oblasti nosí, co se osvědčilo. Následný workshop opírající se o skupinovou dynamiku se závěry a úvahami, využitelnosti ve firemním prostředí. Právě opuštění komfortní zóny je výzvou. A pozitivní pro tuzemské podniky je připravenost změnám čelit a chápat je jako výzvy.
A pokud se mi z pozice moderátora, kouče, nebo projektového manažera podaří takovou výzvu uchopit, šířit poselství – třeba i rozběhnout a realizovat zlepšovací projekty, je z toho dobrý pocit a nejedno ponaučení či inspirace.