Teorie nebo praxe?
Vítám, že jste před nebo neudělala čárku, znamenalo by to vylučovací poměr. Myslím si, že záleží na pořadí, tak jako v pohádce, kde se pracuje s živou a s mrtvou vodou. Mám rád obrat prolínání teorie a praxe. A kdykoli je to možné, nabídneme posluchačům nějaké praktické zážitky na samém začátku, např. modelové sehrávky komunikačních situací. Aby tu věc pocítili na vlastních tělech. Teorie pak vstupuje na lépe připravenou půdu.
Znamená to, že preferujete s posluchači nejprve praktický nácvik dovedností a až poté zapojujete teoretický rámec?
Takto rozhodně ne. Je to prolínání, něco jako pravidlo zipu, když se dva jízdní pruhy zúží do jednoho. To je i náš případ, neboť výukový čas je jako ten jízdní pruh také vždy jen jeden.
Vaše kurzy jsou pojaty interaktivní formou, což by nebylo nic neobvyklého. Co však může účastník očekávat například od takového dvoudenního interaktivního kurzu Řízení a prevence podnikových rizik?
Interaktivní jsou všechny naše kurzy. Jako příklad použijme vámi zmíněný kurz (mohl bych použít i kterýkoli jiný kurz). Kolik je na světě rizik (tedy hrozeb i příležitostí)? Nepřeberně. Velmi mnoho je už jen jejich kategorií. Proto jsou posluchači hned na začátku vtaženi do diskuse o tom, která rizika se „jejich firem“ týkají (nevadí, jsou-li z různých firem, úřadů, nadací atd.). Lektor je zkušený a během tohoto počátečního brainstormingu s posluchači, před jejich zraky, dotvoří faktický program aktuálního běhu kurzu. Chcete-li, předvede jim, jak bude on, lektor, řídit rizika daného setkání. Na závěr navíc dostanou knihu, kterou jeden z našich lektorů Jiří Kruliš napsal.: Jak vítězit nad riziky. Linde Praha, 2011.
Jakou podle vás má roli software při řízení rizik ve firmách?
Riskantní – je to dobrý sluha a zlý pán. Zlým pánem je manažerům, kteří jsou líní samostatně přemýšlet.
Příležitostí je u SW skutečnost, že osvíceně a důsledně užívaný SW může být při řízení rizik dlouhodobým nástrojem porovnávání rizikovosti rozličných situací, může být výborným trenažérem rizikologického myšlení atd. Slovo „rizikolog“ není moc běžné, míníme jím člověka, který se riziky systematicky zabývá, může to být teoretik, může to být praktik (tedy např. manažer rizik) nebo obojí v jedné osobě.
Hrozbou je jednak nedostatečné pochopení, co ten který SW vlastně dělá a především představa, že se „nastaví nějaké procesy“ a ono už to „pojede samo“. Všimněte si, jak se dá kouzlit se slovy: správné by přece bylo místo „nastaví se procesy“ jednoduše říct „oblíbíme si svůj stereotyp a vypneme mozky, vždyť přemýšlet bude SW“.
Odkazuji zde také na svůj vydaný článek Hrozba, příležitost, riziko a plachetnice.
Mohou být jako určitá prevence rizik chápány dobře sestavené interní směrnice?
Rychlejší bude, když si řekneme, co způsobí směrnice špatné (věcně, jazykově, úpravou, nepřehledností, nestručností, nejednoznačnostmi, nelogičnostmi a vnitřními spory):
a) zesměšnění autorů směrnic a potažmo vedení firmy,
b) někdy až zoufalé ztráty pracovního času při snaze zaměstnanců dobrat se ve směrnicích té které podstaty věci,
c) zbytečné konflikty mezi lidmi vinou všeho výše uvedeného (a taky tehdy, když se vlastními směrnicemi důsledně neřídí vedení firmy),
d) a v neposlední řadě, se zaměstnanci budou docela úspěšně snažit špatné směrnice vůbec nečíst; připomeňme si, že britští železničáři občas stávkují tak, že si něco ze směrnic nastudují a začnou to zcela důsledně dodržovat – vlaky se zastaví.
Z našich kurzů se této problematiky týkají dva okruhy: 1) Interní směrnice a práce s nimi, 2) Písemná komunikace v češtině (k dispozici je i verze anglická a také Kreativní završení kurzu písemné komunikace).
Bavíme-li se o rizicích, jakým způsobem se s ním v současnosti vyrovnávají manažeři a majitelé firem?
Znám pochopitelně osobně jen malý vzorek majitelů a manažerů. Hlavně ovšem znám posluchače našich kurzů a znám manažery firem, kde jsem působil jako konzultant. Obecně platí, že typický posluchač našeho kurzu z něj odchází s poněkud jinými názory a představami, než s jakými přišel. Pomůže to jeho firmě? Věříme, že ano. A nejčastější riziko ve smyslu hrozba? Asi vás překvapím: nekvalifikované, nezodpovědné, nesystematické, stereotypní a alibistické řízení rizik.
Jak je tomu z pohledu komunikace? Je i náš vlastní projev rizikovým aspektem fungování konkrétní společnosti? Jaké v tomto ohledu vnímáte nejčastější problémy?
To je velmi komplexní otázka. Vadná komunikace je jistě hrozbou a dobrá komunikace je jistě příležitostí. Na pracovišti se setkává, nebo i střetává, převládající firemní kultura s rozmanitými lidmi, kteří mají ty či ony povahové přednosti i problémy, ty či ony fyzické, duševní, vzdělanostní a další předpoklady a dovednosti.
Pro stručnost to řeknu takto: absolventi našeho kurzu by mohli po návratu na pracoviště přispět k vytváření „ostrovů a sítí pozitivní deviace“. Bylo by pěkné, kdyby se s námi personalisté častěji radili, ze kterých liniových a projektových pozic k nám mají své lidi posílat. Školit komunikační a prezentační dovednosti je namáhavé, zábavné a různorodé. Školené skupiny mohou být zcela heterogenní (z hlediska věku, vzdělání, pozic, pohlaví, zájmů, názorů atd.) a je to zajímavé a přínosné. Anebo to může být i celé jedno oddělení z jedné firmy a ono je také na čem a s čím pracovat.
Tato drobná poznámka platí pro všechna témata našich kurzů, od řízení rizik po komunikaci v angličtině: při výuce často shledáme, že posluchači pracují velmi špatně se svým hlasem. Kupodivu se s tím dá často velmi rychle něco udělat a je radost si tu inovaci poslechnout.
Říká se, že asistent/ka je pravá ruka manažera. Jeho/její role ale nespočívá jen v kvalitních komunikačních a organizačních dovednostech. Co dalšího by měl/a ovládat a proč je dobré věnovat pozornost jeho/jejímu rozvoji?
Asistent/ka je na svém pracovišti možná nejdůležitějším ukazatelem firemní kultury – vždyť si ji vybral sám „veliký šéf“. Klidná, vyrovnaná, spravedlivá, neklevetivá a pracovitá osoba je na této pozici úspěšnou, byť neformální, „ředitelkou rizik“. Špatná volba osoby pro tuto pozici může firmu hodně poškozovat.
Nemohu se moc rozpovídat, subtémat k bodu „asistent/ka“ je mnoho, od moderování operativního dění po time management krátkých i dlouhodobých horizontů. Šťastný/á to šéf/ka, který/á kvalitní osobu na této pozici má – šéf/ka se pak totiž může věnovat té práci, ke které je určen/a. Náš kurz samozřejmě z nevhodné osoby dobrou asistentku ani asistenta neudělá. Ale dobrý/á asistent/ka se může ještě výrazně zlepšit a ono se to v delším horizontu projeví na výsledcích firmy, úřadu, nadace atd. projeví.
Když s účastníky nacvičujete jejich verbální i neverbální komunikaci, pracujete také s kamerou? Jaký má podle vás vliv na jejich výsledky a pokrok?
Používáme kameru, ale relativně málo. Má to dva důvody: a) čas spotřebovaný na sehrávku modelové situace je zhruba trojnásobný oproti situaci, kdy se kamera neuplatní (příprava, natáčení, promítání, debata), b) to hlavní se v člověku musí odehrát uvnitř a před akcí a při akci; neexistuje snadný způsob jako viděné pohyblivé obrazy internalizovat, tj. „vložit do nitra trénované osoby“.
Obecně platí, že detailní starost „jak u toho vypadám?“ kvalitě projevu škodí. Kdo se dobře cítí, vypadá „jak nejlíp vypadat může“. Lepším „zrcadlem“ než kamera jsou mu lektoři (bývají u nás 2 najednou), ostatní posluchači a hlavně nitro vlastního těla, které se dobrý komunikátor musí naučit reflektovat a přátelsky s ním vycházet. A asi ještě jedno překvapení: výraznější pokrok vykazují v našich komunikačních kurzech zpravidla lidé přemýšliví, pozorní a třeba i nesmělí, než lidé tzv. bezproblémoví, kteří modelové situace prožívají jen povrchně.
Řekněte nám na závěr, jaký pocit by si podle vás měl účastník z kurzu odnášet?
Každý rozumný kurz by měl na místě určení přispívat k řízení rizik. A co by si měl účastník rozumného kurzu odnášet? To závisí do značné míry na obsahu kurzu. Ale co by si měl odnášet vždy a každý / každá? Posílení své osobnosti dle věku, pohlaví, pracovního zařazení, zájmů a cílů svých i svého zaměstnavatele.