Tento text vychází z článku na Forbesu.
Vedoucí má vždy pravdu i hlavní rozhodovací právo
Pokud nepůsobíte v armádě, tento argument už dnes neobstojí. A neobstojí mimochodem už ani v armádě. Manažer není vševědoucí autoritář, který diktuje, jak se věci mají dělat. Je to člověk, který má umožnit podřízeným pracovat efektivně a produktivně, a při tom musí své ego i svoji osobu upozadit co možná nejvíce. Zapomeňte tedy na to, že byste měli mít vždy poslední slovo.
Všem pracovníkům vyhovuje jeden manažerský a komunikační styl
Personalizace už hraje prim i ve vztazích mezi pracovníky a jejich nadřízenými. Každý zaměstnanec vyžaduje trochu jiný přístup, jiný druh komunikace i jiný styl řízení. Dobrý manažer by tyto individuální potřeby pracovníků měl respektovat. A v žádném případě by při jednání s jednotlivými podřízenými neměl používat totožný manažerský styl.
Striktní rozdělení rolí, hierarchie a týmů
Ve starých dobách byly firmy i role striktně rozděleny. Byla jasně daná hierarchie a týmy pracovaly osamoceně, v izolaci. To už dnes neplatí. A tam, kde tato myšlenka stále přetrvává, mají určitě co dohánět. I manažer dnes může dělat rutinní práci, pracovníci se podílí na klíčových, strategických rozhodnutích. A hierarchie není tak důležitá, jako spolupráce a souznění mezi všemi pracovníky firmy.
Rozvoj je něco, co si pracovník musí nejdřív zasloužit
Vzdělávání a rozvoj pracovníků jenom „za odměnu“ je jedním z největších omylů řízení lidských zdrojů. Firmy by totiž pracovníky měly vzdělávat vždy, za každou cenu. Pokud tak neučiní, v dlouhodobém horizontu ztratí konkurenceschopnost a budou přicházet o šikovné zaměstnance. Vzdělávejte tedy pracovníky nehledě na to, jestli jsou více či méně úspěšní.
-mm-