„Je to to, co cítí námořník, který drží kormidlo a vítr mu ošlehává tvář, to, co cítí malíř, když barvy na plátně začínají nabírat napětí, živoucí formu.” Tato slova napsal americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi. Mají popisovat stav tzv. „toku”, kdy jsme produktivní a štastní.
„Abychom zlepšili svůj život, musíme vylepšit kvalitu svých prožitků,” říká Csikszentmihalyi. Jeho knihu Flow: The Psychology of Optimal Experience velebili tací jako Bill Clinton, Tony Blair či Jimmy Johnson. Jeho myšlenky našly odezvu ve světě sportu a odpočinku, koncept se ale nikdy nedostal do firemního prostředí, snad proto, že extáze a pracovní prostředí jdou dohromady asi jako rajče s čokoládou.
V několika minulých letech si spoječnosti jako např. Microsoft, Ericsson, Patagonia nebo Toyota uvědomily, že schopnost řídit a zapřáhnout tuto ideu by mohl být „zlatý grál” pro každého manažera i jednotlivce, který hledá produktivnější a uspokojivější pracovní zkušenost.
Užívají myšlenky pana Csikszentmihalyi, aby se naučili, jak mají vyvolat to nejlepší ve svých lidech a vytvářet zajímavější spojení se svými zákazníky. Bez „toku” není kreativita a v dnešním světě, zaměřeném na inovaci, je kreativita nutnost, nikoliv doplněk. Lidé, kteří využívají „tok” nikdy neplýtvají časem, nebývají nemocní, jejich život tak nějak lépe funguje, bývají tak zabraní, že zcela ztrácí pojem o čase. Jdou za hranice svých možností a vyvíjejí si nové schopnosti, více se uvědomují sami sebe, jsou citlivější a schopnější.
Csikszentmihalyi, klasický akademik, odolal mnoha pokusům komercializovat své myšlenky ve světě businessu. Netvrdí, že jsou jako kouzelná pilulka a má obavy, že pokud bude tato teorie pumpována do velké firmy bez znalosti kontextu, nemusí fungovat.
-av-