Pokud vám tým šlape jako švýcarské hodinky, máte štěstí. Nezřídka se ale stává, že se ocitnete v kolektivu, kterému „něco“ chybí – komunikace, organizace či schopnost reagovat na změny. Anebo jen prostě po čase cítíte, že se ze spolupráce vytrácí energie, která vás vždycky popoháněla vpřed a chcete ji zpět. Nalézt příčinu nesouladu ale ještě není výhra. Mnohdy bývá zapotřebí sáhnout si až na úplné dno, ze kterého se teprve odrazíte – ať už společně jako jeden tým, anebo klidně jen jako jednotlivci, kteří se rozhodnou jít svou vlastní cestou.
Takového „mentálního převratu“ můžete s týmem reálně docílit během třídenního programu „Boj o přežití“, který vznikl pod vedením lektorského týmu společnosti WINHEAD s oporou znalostí a zkušeností expertů z řad bezpečnostních a záchranných složek. Kurz je kombinací teambuildingu a zároveň vzdělávací akce, během něhož si osvojíte nejen užitečné dovednosti pro život a řešení krizových situací, ale také získáte i skvělou referenci na vaši spolupráci.
V krizi není pro leadership místo
Společně s jedním z týmů firmy, která se rozhodla otestovat své hranice i vztahy, se setkáváme podvečer, příznačně v pátek 13., u starého kravína v malebném údolí řeky Dyje kousek od Znojma. Všichni jsme vybaveni podle seznamu, který obsahuje vše, s čím lze nějakou dobu v přírodě přežít s relativním komfortem. Vybavení nad rámec instrukcí přepadová kontrola stejně ihned zabavuje, a to pro řadu účastníků překvapivě včetně jídla a pití – nebyly zkrátka na seznamu. Jsem ráda, že jako mám redaktorka-pozorovatelka výjimku, i když je mi jasné, že po pár kilometrech ucítím na zádech každé deko navíc.
„Pravidlo tří říká, že dokážete přežít tři minuty bez vzduchu, tři dny bez vody a tři týdny bez jídla,“ sděluje nám o pár desítek minut později během úvodní instruktáže Veronika z lektorského týmu WINHEAD.
Nezbývá než doufat. Cílem programu totiž je dostat skupinku pod skutečný a nijak nesimulovaný tlak i díky nedostatečnému plnění základních potřeb. Právě v tu chvíli se totiž projeví pravá povaha lidí i to, jak spolu dokáží fungovat.
Společně s týmem se během krátké úvodní instruktáže dozvídáme řadu zajímavých faktů například z černých kronik našich silnic nebo základních principů topografie, které týmu ještě ten večer mohou dopomoci k nalezení alespoň malé zásoby pitné vody. V navozené atmosféře „nebezpečí číhá všude – v práci i v životě“ už snad všichni během chvilky chápeme, že v krizi musí jít leadership stranou a je nutné umět jednat direktivně. Zejména pokud jde o holý život. Stačí jedna nehoda v továrně, kdy třeba stroj způsobí pracovníkovi masivní krvácení, které je nutné neprodleně zastavit – ať už s vybavením lékárničky nebo i bez...
Komunikace je až na prvním místě
První noc po úvodním seznámení trávíme venku. Nadcházejících pár hodin bude jen o nás samotných a našich dovednostech, které si přinášíme do kurzu s sebou. Nedostatek vody se začíná lehce projevovat s každým ušlým krokem a stejně tak i první náznaky komunikačního nesouladu v týmu. Trasu k vytyčenému zdroji vody totiž hledáme hned nadvakrát. O život ale zatím nikdo nebojuje a mírný diskomfort někteří vyvažují odlehčujícím humorem.
Zlom se projevuje až v noci, přepadový oddíl nezahálí, a tak první místo odpočinku nakonec není tím, kde se ráno probouzíme. Za chyby se musí platit, a tak přichází tým i o celý litr vody, tedy polovinu zásoby, což je pro osmičlennou skupinku opravdu nepříjemné. I přesto se mezi kolegy projevuje vzájemná empatie a příděl vody si nakonec dělí podle svých sil.
V průběhu druhého dne nás čeká program nabitý na získávání vědomostí a dovedností z oblasti táboření, první pomoci či základů sebeobrany. Během nácviku modelových situací se krásně ukazuje, že řadu krizových momentů lze zvládnout jedině v dobře sehraném týmu, pro který je naprosto klíčová rychlá komunikace a rozdělení rolí. Bez nich totiž nastává nekoordinovaný chaos, který může mít fatální následky.
„Tým je o komunikaci, i ten nejtriviálnější nápad může někoho jiného přivést na dobrou myšlenku. Jeden bez druhého není nic,“ nabízí podnětnou myšlenku instruktor Tom.
S postupujícím odpolednem vlivem únavy a nepohodlí na povrch postupně chtě, nechtě vyplouvají různé skryté emoce. Pod skutečný tlak, který prověří týmovou soudržnost se však skupina dostává až navečer. Máme za sebou 24 hodin práce, učení a plnění úkolů téměř bez přestávky. Omezené zásoby vody a žádné jídlo se začínají projevovat naplno. Většina členů týmu ztrácí zábrany, odhazuje svoji každý den tak opečovávanou masku a tým začíná komunikovat konstruktivně, bez přemýšlení nad tím, zda se někoho dotkne svými názory.
Na druhém břehu řeky mezitím už čeká večeře. Avšak tým najednou stojí před rozhodnutím, zda se bude brodit a večeře bude bohatší o 4 litry coly (dávka cukru a kofeinu), nebo půjde delší cestou a na colu může zapomenout. Banální situace z pohledu nezúčastněného člověka, ale pro tým problém, nad kterým tráví 20 minut rozhodování. Lídr týmu nechává prostor ostatním. Po hlasování nakonec zvítězí suchá cesta bez odměny. Jaké to je překvapení, když u cíle všichni zjistí, že večeře je stále živá – další týmová zkouška.
„Já jsem se těšil na opravdovou večeři a zatím je tu překvapení v podobě živé slepice. Je to dost blbý překvapení,“ říká jeden z manažerů a instruktor jen odvětí: „To jste čekal teplé smažené řízky? Tady bojujete o přežití! Tak se seberte a postarejte se o svůj tým.“
Skupina se tedy rozděluje na dvě, část zarputile shání dřevo, rozdělává oheň, druhá týmu pomáhá a všichni svorně přikládají ruku k dílu, ačkoliv výraz v jejich tvářích říká, že v teplé kanceláři a pohodlí domova je mnohem líp. Onen překvapený manažer nakonec plní svoji roli lídra a byť se sebezapřením, ale obratně se chopí slepice.
Je 22:00 a všichni dojídají poslední kousky masa, všem je již teplo a někteří leží u ohně ve spacáku. Brzy by dle plánu měl nastat noční lov. Loveni ovšem mají být oni sami týmem natěšených „po zuby ozbrojených“ lovců. V tuto chvíli však nikdo ještě netuší, že se aktivita ani neuskuteční. Hlavní instruktor totiž vzápětí nabízí týmu koučovací rozhovor a začíná přímo otázkou: Co se děje ve vašem týmu? Po hodině tým zůstává sám, aby měl prostor řešit problémy, které dlouhodobě nahlodávají jejich firmu, jen nikdo nevěděl, kde je příčina. Všichni sedí, diskutují, nikdo nemá sílu nasadit svou pracovní „masku“. Každý říká, co si opravdu myslí a cítí. Z výpovědí je znát, že paralela mezi tím, co prožívají na kurzu, a tím, co prožívají každý den v práci, je velká.
Kolem půlnoci po dlouhé debatě přichází majitel firmy za hlavním instruktorem a říká heslo, které ukončuje celou akci. Tým už nechce a vlastně ani už nemá zapotřebí pokračovat dál. Příčiny nesrovnalostí byly odhaleny. „Boj o přežití“ skončil sice předčasně, avšak během pouhých dvou dnů umožnil nastartovat klíčové procesy v týmu, které přinesly zásadní změny a pomohly kolektivu se postavit na start nové cesty.
I takhle může vyvrcholit teambuilding, který neukazuje jen to líbivé, není jen pro zábavu, ale naopak má za cíl vybudit tým ke změnám. „Boj o přežití“ je formát, který kolektiv skutečně buď stmelí, zesílí vazby a pomůže akcelerovat schopnosti, nebo tým vyčistí a jednotlivcům ukáže nový směr.
Zocelte váš tým
Tahle akce jistě není pro každého, ale naopak ji mohu směle doporučit každému týmu, má-li zájem na sobě reálně pracovat a odvahu v krátkém čase dosáhnout skutečného sebepoznání. Zajímavou formou podaný kurz je podnětnou sondou do fungování týmu, která vám umožní prověřit soudržnost, poznat své hranice i kde je mají ostatní. Díky zpětné vazbě lektorského týmu zároveň zjistíte, jak s nimi pracovat. Zda to váš tým posílí, anebo naopak urychlí nezvratné procesy, které mají stejně nastat, je čistě jen na vás.
