První je tedy reakce, až po ní přichází odpověď. Pokud například náhle zaslechneme ránu, zareagujeme obvykle rychlým, nervózním pohybem. To je reakce.
Po této prvotní reakci si můžeme uvědomit, že to, co jsme zaregistrovali, bylo jen něco nevinného, třeba zabouchnutí dveří nebo okna. Pak přijde odpověď – například povzdechnutí nebo zakletí.
A potom se dál věnujeme tomu, co jsme dělali předtím, vysvětluje článek na webu management-issues.com.
Pozor na neuvážené reakce
Reagování spočívá tedy v tom, že na nějaký podnět reagujeme okamžitě, bez uvážení. Jistě si dovedete představit, že v práci to může být. Chcete-li dosáhnout dobrých výsledků, neměli byste pouze jednat. Je třeba si to i trochu rozmyslet.
Například vaše reakce na špatné novinky může vytvořit prostředí, ve kterém vás kolegové nebudou proaktivně informovat o možných potížích nebo nedostatcích. Vy se tak možná podrobnosti nedozvíte ani v situaci, kdy byste bývali chtěli, protože byste třeba ještě mohli včas zabránit větším a závažnějším těžkostem v budoucnu.
Reagovat nebo odpovídat?
Pokud po vás někdo chce, abyste k e-mailu znovu přiložili nějaký soubor (ačkoli by jej sám mohl snadno dohledat na firemním intranetu), a vy to mechanicky uděláte, možná to není správný krok. V budoucnu se totiž takové požadavky mohou opakovat.
Určitě záleží na situaci, ale někdy by bývalo lepší si to rozmyslet a dotyčnému napsat, ať si dokument najde sám, protože je to snadné. Samozřejmě buďte zdvořilí a napište to pozitivně. V budoucnu si tak možná ušetříte pár vyrušení. A to je dobré, nebo ne?
-jk-