Zjištění amerických univerzitních výzkumů dokonce ukazují, že přílišná asertivita je u obchodních vůdců stejně nebezpečná jako asertivita nedostatečná. Expert na organizační chování Frank Flynn vysvětluje, že zatímco charisma, inteligence, zápal nebo svědomitost mohou vůdcům pomoci, asertivita je klíčem k úspěchu i pádu.
Tříletým výzkumem mezi studenty manažerských škol a jejich bývalými zaměstnavateli odhalil Flynn (Stanford Graduate School of Business) s kolegou Danielem Amesem (Columbia Business School), že právě asertivita je nejčastější slabinou individuálního vůdcovského potenciálu. Respondenti ji zmiňovali dvakrát častěji než nedostatek inteligence, svědomitosti a charismatu dohromady.
Úlohu asertivity v řízení lidí popisují Flynn a Ames pomocí analogie soli v polévce. „Příliš soli jídlo zničí, příliš málo je ale stejně špatné,“ vysvětluje Flynn. Zaměstnanci si více všímají toho, co je na asertivním chování špatné než toho, co je dobré. U extrémně asertivních vůdců zastiňuje negativní sociální dopad jejich chování pozitivní schopnost plnit úkoly. Příliš pasivní vůdcové se však nezapisují do myslí svých zaměstnanců jako ochránci sociální harmonie, ale jako neschopní postupovat s projekty a dosahovat cílů.
Flynn a Ames netvrdí, že by vůdcové měli vždy být středně asertivní. Ideální podle nich je, aby dobrý vůdce věděl, kdy být silný a kdy se naopak držet zpátky. Velice důležité je zajímat se o to, jak vaše chování ovlivňuje druhé. To je jednodušší pro méně asertivní vůdce. Častěji si totiž uvědomí svou pasivitu a přidají na asertivitě. Agresivní vůdcové naopak většinou nemají ponětí, jak je okolí vnímá. Pomoci jim může upřímnost nebo anonymní zpětná vazba.
-kk-