Ženy-podnikatelky s diagnózou rakoviny prsu musely své kroky dobře promyslet. Třeba zvážit, zda, kdy a jak sdělí svůj stav klientům či kolegům, nebo zda budou ochotny pracovat po chemoterapii, případně, co bude s firmou, pokud se nevrátí. Seznamte se s několika ženami, které se z této zkušenosti poučily, zvolily priority a udržely firmy v běhu.
Říct, nebo neříct pravdu?
Ne všichni podnikatelé, chtějí, aby jejich klienti věděli, že mají rakovinu. „Někteří lidé jsou divní a bála jsem se, že je ztratím,“ říká paní Lovellová (56). Utajovala svou nemoc téměř před všemi klienty více než rok, než měla po léčbě. Řada žen přiznává i jistý stud za svůj stav.
Delegování práce
Když čelíte něčemu takovému, přiměje vás to přehodnotit svou roli ve firmě. Například paní Zobelová tvrdí, že před onemocněním zastala ve firmě velký kus práce. Po diagnóze byla ale nucena požádat o pomoc a naučila se, že každý má schopnost vést, když dostane šanci.
Ne všichny ženy ale daly svým lidem více kontroly. E. Kesslerová, u které byla zjištěna rakovina prsu ve věku 44 let, si uvědomila, že bude muset propustit šest lidí a podnikat sama, protože by je neuživila.
Léčba
Pokles energie zaviněný chemoterapií nebo ozařováním mívá nečekaný dopad. Kesslerová přiznává, že i když nevynechala během chemoterapie ani den práce, její dřívější elán byl pryč. Tato zkušenost pro ni byla šokující a stresující. Většina žen je stěží schopna během léčby vůbec pracovat. U některých žen se ale vyskytla mírnější reakce a jejich absence byla jen krátkodobá.
Estetické následky
I když jsou následky chemoterapie zjevné, některé ženy se rozhodly paruky vůbec nenosit. Podle Zobelové je třeba, aby se lidé smířili s vedlejšími účinky léčby a neměly by je šokovat.
Návrat k práci
Některé ženy si díky této zkušenosti uvědomily, jak dobře firma běžela v jejich nepřítomnosti a změnily svoje aktivity z denních provozních záležitostí na firemní růst, strategii a rozvoj talentů.
-av-