Když přijde na přetřes platová diskriminace v USA, jedna ze statistik, která se nabízí je, že na každý dolar, který si vydělá muž, připadá u žen jen 76 centů. Toto číslo vytváří dojem, že každá pracující žena dostává méně než muž v té samé pozici. Ve skutečnosti se jedná pouze o porovnání průměrných výdělků všech pracujících žen a mužů. Nesrovnává osoby se stejnou pozicí, vzděláním nebo funkčním obdobím. Stejně tak nebere v potaz přesčasové hodiny.
Vznikající platový rozdíl je možná dobrým měřítkem nepoměru, ale ne diskriminace. Nerovný nemusí ještě znamenat nefér. Faktory, proč vzniká, zahrnují například skutečnosti, že si více žen vybírá hůře placené profese, častěji opouští pracovní trh, nebo v průměru pracuje méně hodin. Ženy jsou v naší společnosti stále ještě „pečovatelkami“.
Některé dobře placené pozice vyžadují buď příliš mnoho času a pobyt mimo domov, nebo jsou pro ženy nehostinné.
Podle nedávné studie Carnegie Mellon mají ale ženy, které se snaží při přijímacím pohovoru vyjednat větší plat, oproti mužům menší šanci, že budou přijaty. Pak je tu také jev snižování platů v oblastech, kde se více angažuje ženské pohlaví. Například HR začíná být oblastí, kde ženy více dominují a odhaduje se, že jsou placeny až o 20 % hůře, než by byli muži. Přestože zde diskriminace nemusí být záměrná, firmy by měly věnovat pravidelně pozornost svým kompenzačním principům a strukturám a vyvarovat se diskriminaci.
Možná nikdy nedosáhneme absolutní rovnosti, protože je zde příliš mnoho nediskriminačních proměnných, které rozdíly v platech způsobují. To, co rozhoduje o platu není jen titul, ale také výkonnost, doba ve funkci a tržní síly apod.
-av-