Když nastane problém s některým podřízeným, nemusí to být důkaz jeho neschopnosti nebo zlého úmyslu. Dejte si pozor na unáhlené reakce založené jen na pocitu. Raději se na chvíli zastavte a ujistěte se, že řešíte správný problém – tedy problém, který skutečně existuje.
Klíčová myšlenka je o tom, že bychom neměli přehánět význam zaváhání, které nastalo poprvé. Ani bychom ho však neměli ignorovat. Než začneme jednat, musíme se však zamyslet. Zeptejte se sami sebe na následující otázky, radí nám web management-issues.com:
- Objevilo se toto chování nebo problém už dříve?
- Proč to teď nastalo?
- Jaká je příčina tohoto problému? Opravdu vím, kvůli čemu se to stalo?
- Může to být pouhá chyba, nedorozumění… nebo je to opravdu zákeřný úmysl?
- Je tento problém spojen s určitou osobou, určitým procesem nebo s nějakými zdroji?
Když je váš tým geograficky rozmístěn, své jednání a rozhodnutí o ostatních často zakládáme jen na velmi krátkých a omezených interakcích, které s těmito lidmi máme. Takový vzorek chování však má omezenou výpovědní hodnotu. Když se nevidíme a nepotkáváme každý den, těch pár vzácných interakcí může vyvolávat zkreslený dojem. To pak může vést k přehnaným reakcím – nebo naopak vyčkávání, kdy se odhodláme zakročit až když už je pozdě.
Musíte vědět, kdy jednat
Možná, že váš podřízený zmeškal důležitý termín, protože neměl k dispozici potřebné zdroje. Nemůže to tak být? Nepředpokládali jste náhodou automaticky, že se tak stalo protož, že je nekompetentní trouba anebo protože se prostě rozhodl vám zničit nervy a život? Nepředpokládejme, že zaváhání je úmyslná sabotáž. Nemusí to být ani osobní selhání – mohly to být prostě nešťastné okolnosti nebo něco podobného.
Špatné výsledky a chyby byste však také neměli přecházet. Pokud se jedná o opakovaný problém, nevymlouvejte se sami sobě a tento problém rázně řešte dříve, než bude na zjednání nápravy příliš pozdě.
-jk-