Ó, ládylí, ještě mám fůru času...

Špetka typologie

Od nepaměti se lidstvo z pohledu vnímání času dělí na dva základní tábory. V současné literatuře věnované time managementu se mluví například o dravcích, kteří jsou frustrováni z nedostatku času a snaží se ho silou a mocí urvat co nejvíc, nebo o holubicích, které jsou naopak šťastné z mnoha příležitostí, které jim život nabízí, a také smířené s tím, že všechno se zkrátka stihnout nedá. Možná, že byste sami sebe zařadili mezi osoby strukturované a časově spořádané, což je tzv. typ „Kronos“, anebo naopak typy spíše chaotické, se smyslem pro improvizaci a velkorysé ke čtvrté dimenzi, tedy „Kairos“. U vnímání času záleží hodně na tom, jak kdo využívá pravou a levou hemisféru a zda se řídí více pocity nebo myšlením.

Buď jak buď, měli bychom respektovat svůj přirozený biorytmus. Většina z nás je nastavena k fungování na začátku dne, hned po ránu, kdy máme nejvíc mentálních sil. Takovým lidem se často říká skřivan či ranní ptáče, kdežto naopak sovou bývá nazýván člověk, který má svůj výkonnostní vrchol večer či v noci. Lidí „sov“ je prý ale mezi námi jen pouhých 5 %.

Nemám čas, co s tím?

Poslední dobou mi připadá, že se lidé dají zaškatulkovat buď do skupiny „nestíhám“ anebo „neřeším“. V mém případě, uvědomění si příslušnosti ke skupině „nestíhám“ a přiznání si, že situace je alarmující přišlo tehdy, když se mi konečně rozsvítilo. Ignoroval jsem tehdy všechny varovné signály a moje tělo, po dlouho praktikovaném čtyřhodinovém spánku a přitom plnění sotva třetiny vytyčených úkolů, si hodilo šlofíka. A jak jsem u toho zrovna stál, praštil jsem se v pádu na zem do čela o barový stůl. Budiž světlo! Nebo alespoň zdravé naštvání a odhodlání vyhnout se do budoucna takto stupidně vykvetlým boulím na čele.

Je zajímavé, jak při veškerém vzdělání, neustálém přílivu informací, dostupnosti technických vymožeností a materiálních statků, nemáme čas ani energii na sebe a na svůj život. Je však pravdou, že každý člověk má času dost. Minimálně vás může uklidnit, že máte stejné množství času, jako kdokoliv kdy měl, a tudíž stejně jako jiní před vámi, můžete i vy dokázat velké věci, a to i přes limitovaný čas, který na Zemi k dispozici máte.

Uvědomil jsem si, že řada chronických nestíhačů čili tzv. spěchoholiků se sice ve svém překotném „nemám čas“ už našla a nedokáže bez něj žít, ale většina však jen neví, „jak na to“ a jdou do všeho hrubou silou místo zdravým rozumem. Téměř doslova zde platí staré pořekadlo, že co nemám v hlavě, musím mít v nohách. Pojem „hlava“ tu reprezentuje spořádaný time management a správně nastavené cíle a priority, kdežto pojem „nohy“ se dá pomyslně přenést do formy nezbytně delšího časového fondu na práci vedoucí ke stresu a postupně pak k psychickému i fyzickému vyčerpání z nedostatku odpočinku.

Cesta k lepšímu time managementu

Občas se mi stává, že si uvědomím, v jakém se nacházím rozpoložení a dolehne to na mě jako nepohodlná pravda - tíživý pocit rozjetého vlaku, ze kterého nejde vyskočit; něco jako když si uřežete prsty na cirkulárce a chvíli vám nedochází, co se stalo a ona palčivá bolest a pálení se dostaví po určitém čase, až vám vlastně docvakne, že máte docela fatální problém.

Patřím totiž k lidem, kteří se často chovají jako veverka, co se přepila „kafem“. U dětí se tomu říká hyperaktivita a situace se jako patologická vehementně řeší s psychology, ale u dospělých se toto chování zpravidla považuje za pracovitost hodnou obdivu a snad i závisti. „Tento člověk bude mít v životě úspěch,“ říkáte si. Ale hranice mezi pečlivostí, všetečností a kompulzivním chováním nebo mezi odpovědností a workoholismem je mnohdy velmi tenká.

Pokud ráno vstanete a začnete doslova poletovat od jednoho úkolu k druhému, neustále kontrolujíce a průběžně reagujíce na došlé emaily, organizujete spoustu činností, „visíte“ na telefonu, máte schůzky a děláte řadu pochůzek, tak nejen, že jste na nejlepší cestě do „cvokhausu“, ale jako prototyp chaotické a hyper-produktivní veverky nadopované kofeinem potřebujete spíš pomoct a zapracovat na svém time managementu. Nepleťte si poletování mezi úkoly s pracovitostí včel. Ty opravdu nalétají denně až 100 km a pro jeden kilogram medu musí navštívit až 5 miliónů květů.

Tipy pro efektivnější práci s časem

Existuje nesčetně nápadů a triků, jak si lépe plánovat život, čas i priority a čeho se případně vyvarovat. V další části článku vám některé tipy, které považuji za užitečné, sdělím. Nejsou to žádná zaříkávadla, kouzelné formulky ani zaručené rady. Každý člověk je jiný a pomůže mu i jiný přístup.

• Začněte plněním těch nejdůležitějších věcí: Každý den si vyberte 2-3 klíčové úkoly. Zpravidla jsou to ty, do kterých se vám vůbec nechce, tedy tzv. žáby, a snězte je (ty žáby - ne úkoly, úkoly splňte).

• Začněte co nejdříve v rámci dne a dělejte si přestávky: Pozor na prokrastinaci!

• Naučte se říkat „NE“ a dělejte toho méně: Bez asertivity to prostě nepůjde a méně většinou znamená více…

• Soustřeďte se plně na jednu věc a tu dokončete: Multitasking nefunguje…

• Nenechte si rozbít pozornost nepodstatnými věcmi: Pozor na distraktory a žrouty času!

• Dělejte si seznamy úkolů (tzv. „to do listy“): Ale zároveň se tím nenechte deptat a pamatujte vždy na Paretovo pravidlo…

• Buďte cílevědomí a používejte technické vymoženosti účelně a s mírou.

A co dál?

Dělejte věci jinak a vydržte

Máme přístup ke všem moudrům světa, byli jsme na mnoha školeních a viděli či zažili mnohá vítězství, selhání i krachy, tak proč se mezi námi neustále zvyšuje frustrace, deprese a všeobecná nespokojenost? Neopakujte pořád stejné chyby. Změňte svoje návyky a svoje chování. Vyhrát boj s časem je přece zhola nemožné; proto je lépe s ním být „za dobře“. Nesnažte se vmáčknout maximum všemožných aktivit do jednoho dne. Zjednodušte si práci, dělejte věci efektivněji, rychleji, bez stresu a hlavně s rozumem. Udělejte si čas na lidi kolem sebe, na hraní i odpočinek. A nezapomeňte: nejste v tom sami, tak hlavu vzhůru a vydržet!

Připomíná mi to celé pohádku Tři veteráni, kde to výstižně řekli: „No, my skřítkové jsme, naštěstí, trpěliví. Začneme s vámi znovu. Budeme s vámi smrtelnými začínat znovu a znovu, dokud se nenaučíte zacházet s kouzelnými dary, které jsme vám svěřili. Tak tedy po milión páté, znovu od začátku“. Tak co to pro rekapitulaci vyslovit po milion šesté? A třeba nám to už konečně dojde…

Základní kroky ke spokojenosti

1. Vybírejte si. Smiřte se s tím, že nemáte a nikdy nebudete mít čas na vše, co byste chtěli dělat. Vážně toho chcete tolik stihnout? V jednoduchosti je síla a chaotický pohyb, byť v souladu s vesmírem směřujícímu k entropii, není přece sám o sobě prací. Vypněte na chvíli svět, najděte odvahu být sami se sebou, sedněte si do temného kouta, zamyslete se a napište na kus papíru popravdě, co ve svém životě skutečně chcete. Možnost volby je krásná věc, je v ní svoboda a zároveň výzva, ale přinese vám velké problémy, pokud neseberete odvahu a nenaučíte se z ní těžit.

2. Vytvořte si plán a stanovte si cíle. Víte, co v životě chcete. Stanovte si kroky, jak to mít. Jak to získat a udržet. Žijete v době, která nabízí způsoby řešení všeho, na co si jen pomyslíte, možná i toho o čem vůbec nemáte zatím ani tušení. Využijte tohoto potenciálu k vlastnímu prospěchu. Nezapomínejte na priority – ty důležité věci pro váš život.

3. Konejte. Jeden můj kamarád má na zdi v kanceláři pověšen nápis: Není to machrování, když na to máš. A pod přeškrtnutou částí nápisu je červeně rukou dopsáno: to uděláš. Ano, nestačí totiž chtění, když se nedostaví činění. Začněte s tím něco dělat. Nezáleží na tom, že nemáte dokonalý plán, že neznáte všechna úskalí vašeho počínání, nebo že jste to už zkoušeli mnohokrát bez úspěchu. Udělejte první kroky a ty ostatní vyplynou cestou. Důležité je nezůstat jen u plánů, vizí a zdůvodňování si „proč to nefunguje“.

4. Starejte se o sebe. Nejdůležitějším nástrojem k vlastní spokojenosti je vaše já a je většinou to poslední, na co se dostane řada v seznamech plných „neodkladných“ úkolů. Často až tragická událost nás donutí si uvědomit, že bez něj není nic. Pečujte o své já: pokud možno harmonicky, tedy o tělo, duši i ducha. Zaslouží si to! A z dobrých věcí si postupně udělejte zvyk. Nebude to hned, ale buďte trpěliví a netlačte na pilu. Není třeba urvat všechno naráz. Přílišná snaha dělat věci jinak nás může svést na nesprávnou cestu. Dobré je třeba začít spát pravidelně alespoň 7-8 hodin.

5. Vyměňte virtuální svět za skutečný. Jsme neustále „na příjmu“ a ve spojení se všemi, kteří jsou také stále na příjmu. Úzkostlivě svíráme v ruce chytrý telefon a kdykoli zavrní nebo pípne, rozbuší se nám srdce a my máme neodkladnou potřebu podívat se, kdo nám píše a co může v neděli ve 23:57 asi tak chtít. Z vašich blízkých se pak stávají vzdálení a to dostupností těchto komunikačních zařízení určených vlastně původně ke zkrácení vzdálenosti a zvýšení rychlosti výměny informací. Životní potřeba doteků se přesouvá z objetí skutečných subjektů z masa a kostí na obsedantní potřebu dotyků mrtvých zařízení a umělé inteligence. Taktilní potřeba je základní lidskou potřebou přenášející lidské teplo, vzájemné přijetí, blízkost a sounáležitost. Nedá se ošidit, tak myslete na příjemce. Jestli to pro vás dosud byl jen stroj, tak to změňte!

6. Využívejte darů a ceňte zkušeností. Važte si všeho, co k vám přichází. I věci, co se zdají být negativními, kdy přemýšlíte o konci světa a říkáte si „proč zrovna já?“, se dají pozitivně využít ve váš prospěch. Neznáme budoucnost a mnohdy nevidíme a nechápeme vyšší smysl věcí. Chce to vděk, jistou pokoru, otevřenou mysl a hlavně trénink, ale stojí to za to. Jak trefně to vystihuje jedna ze současných reklam: „Dokonalý člověk je spokojený člověk!“

7. Začněte hned teď. Ještě není pozdě. Můžete věci změnit. Je to na vás. Tak s chutí do toho!