Touto otázkou se v zajímavém článku na serveru Harvard Business Review zabývá Tomas Chamorro-Premuzic, profesor organizační psychologie na University College London a ředitel společnosti Hogan Assessment Systems.
Upozorňuje na to, že narcismus seniorních manažerů roste již celé dekády a situaci navíc zhoršuje fakt, že lidé posuzující ve firmách vůdcovský potenciál chybně ztotožňují sebevědomí se skutečnou schopností vést lidi a firmu.
Pýcha předchází pád
Sebevědomí narcističtí lídři si dokáží zajistit přízeň lidí tváří v tvář i prostřednictvím médií. To, že Steve Jobs, Jeff Bezos nebo John Rockefeller dosáhli obrovského úspěchu, však neznamená, že narcismus je pozitivní vlastnost lídra. Většina příliš sebevědomých lídrů ve výsledku není jen neefektivní, ale i destruktivní pro sebe i své okolí. Jejich firmy se potácejí mezi obrovskými úspěchy a obrovskými pády, častěji jednají podvodně a zneužívají svou moc.
Když už dnes máme tolik důkazů o negativních důsledcích narcistického vedení a dokážeme rozpoznat narcistické lídry, proč je zkrátka nevyřadíme ze hry? Tomas Chamorro-Premuzic se domnívá, že příčinou mohou být archaické archetypy vůdcovství, které jsou zakořeněny v našem způsobu uvažování. To je však třeba změnit. Lídři dnes čelí úplně jiným výzvám.
„Když budeme brát vážně řízení talentů založené na vědeckých důkazech a dokážeme aplikovat to, o čem jen mluvíme, teprve pak by se narcističtí lídři mohli stát druhem blížím se k vyhynutí,“ uzavírá Chamorro-Premuzic.
-kk-