Když jsem poprvé navštívil Big Apple, stála ještě dvojčata na svém místě. Když jsem tuto pulzující část New Yorku opouštěl naposledy, což bylo loni na podzim, stála hned vedle Ground Zero už budova nová. Do tohoto města se jezdím inspirovat, aby mi něco ve světě businessu neuniklo.
Na Manhattan se cpou všechny firmy světa, a tak je co okukovat. Miluji prodírat se mezi auty a neukázněnými chodci na kole. Je to adrenalinová záležitost, zvláště pak, když zjistíte, že ti rodilí cyklisté jezdí i na červenou. Zkusil jsem to také, přemluvila mě k tomu dcera. Z Wall Streetu k Central Parku to pak zvládnete za 25 minut.
Konkurenci má každý rád
20 let jsem pracoval pro britskou firmu, která poskytovala na Manhattanu tzv. soft služby (stravování, úklid, recepce, zahradničení ap.) v desítkách výškových budov. Byli jsme leadři trhu a já jsem se tam vlastně danému oboru vyučil.
Pochopil jsem, že Američané milují konkurenci jako nikdo jiný. Budují obchody hned vedle vlastní konkurence a chtějí být za každou cenu lepší. Nikdy jsem tam neviděl nápis „pro nemoc zavřeno“ nebo „dovolená – otevíráme za týden“, jede se tam vždy naplno. Oni říkají Go Full or Go Home. Můj mentor, což byl Američan, ještě dodával: „Máš-li pocit, že máš vše pod kontrolou, jedeš pomalu.“ Je to unikátní místo, kde se učíte každý den.
Big Apple dává šanci uskutečnit ten pravý americký sen. A právě ta šance dává firmám a jedincům v nich obdivuhodný tah na branku. Každý ve firmě, i ten poslední zaměstnanec, zná svůj každodenní cíl a veřejně o něm před svými parťáky mluví a ti ho podporují. Tento systém zaměstnaneckých mítinků jsem viděl jenom zde. Podstupují ho všichni a dokonce se na setkání těší.
Rád používám AmEx
Jednou jsem zavítal do centrály American Express, to je v dolní části Manhattanu kousek od slavné budovy burzy cenných papírů NYSE. Naši zaměstnanci mi vyprávěli, jak tehdy pozorovali útok i zřícení Dvojčat na vlastní oči. Měli vše jak na dlani, bylo to hned vedle a navíc naše restaurace je ve 47. patře. Mnohé se od 9/11 změnilo, motivační mítinky zaměstnanců však nikoli.
Představili mě jako reprezentanta Evropy a všichni se mnou mluvili stylem „Je pravda, že...“. Uvědomil jsem si, že jsme skutečně jiní a že mám jedinečnou šanci se inspirovat. Společnosti na Manhattanu se od těch evropských liší zejména tzv. Corporate Identity tedy firemní kulturou. Ta je považována za největší konkurenční výhodu. Aktivní zapojení všech zaměstnanců (engagement) je základem a je úplně jedno zda poskytujete služby nebo vyrábíte Harley Davison či Macintosh.
Na bedně vítězů zapomenete na dřinu
Vše jsem začal uplatňovat ve své manažerské praxi téměř okamžitě. Byl jsem zodpovědný za pět evropských zemí, a tak jsem měl laboratoř opravdu velikou. Pravidla firemní kultury ponewyorsku jsem musel sice trochu upravit dle mentality toho kterého týmu, ale všichni to přijali s nadšením učit se něco nového. Výsledky se dostavily záhy, hrdost k firmě i výkony týmů rostly.
Stanovili jsme si hodnoty, směr, pravidla chování, oblékání i komunikace. Každý znal svůj osobní cíl na daný den, kritéria úspěchu i odměňování byla jasná, pracovat naplno se vyplatilo. Všichni přijali vlastní zodpovědnost. Vládlo nadšení a na konci fiskálního roku, kdy se u naší firmy měřily výkony všech týmů v Evropě, jsme prvně stáli na bedně vítězů. Od té doby vím, že jezdit naplno a občas i na červenou, má smysl. Pro úspěch je dobré se inspirovat, je však nezbytné vědět kde a kým.