Jistě jste si všimli, že mezi muži a ženami, kteří spolu úzce pracují dochází často ke komunikačním střetům. Nejčastěji je tomu tak v otázkách demonstrace síly, obhajoby nebo řízení zaměstnanců. Skutečnost je taková, že obě pohlaví komunikují odlišnými způsoby, a tak dochází k nedorozuměním. Článek popisuje šest typických situací a radí, jak je řešit.
- Demonstrace síly. Ženy mají tendenci klást mnoho otázek, než začnou pracovat. Muži si spíše rovnou vyhrnou rukávy. Výsledkem toho je pocit mužů, že ženy nejsou dostatečně kompetentní. Ve skutečnosti si však ženy lépe ověřují důležité informace, což muži často považují za slabost. Když se pak muži na nic neptají, ženy předpokládají, že všechno vědí. A nastává problém. Ženy šéfky by proto měly prověřovat, zda muži mají pro plnění svých úkolů dostatek informací. Muži by zase měli naslouchat otázkám.
- Nedokonalý obraz. Ženy užívají často anekdoty nebo ilustrace ve vztahu k domovu a vztahům. Mužské metafory se váží spíše ke sportu a válce. Nedorozumění je tak nasnadě. Důležité je proto snažit se o genderově neutrální vyjadřování nebo vlastní slova lépe vysvětlovat.
- Konflikty příkazů. Ženy a muži vnímají a představují autority rozdílně. Ženy tíhnou spíše ke spolupráci, na pracovišti zdůrazňují vzájemné vztahy. Muži naopak očekávají a vyhledávají výzvy, aby mohli postupovat. Styl druhého pohlaví přitom považují obě strany za neefektivní. Nejlepším řešením je kompromis – muži by se měli více zaměřit na spolupráci a ženy na postup.
- Hádky o detaily. Ženy rády vypráví a poslouchají příběhy. Muže naopak nezajímá cesta, ale cíl. Ženy neustále sbírají detailní informace, aby ukázaly zájem, mohly se zapojit do debaty a ověřily si své předpoklady. Mužům stačí detaily potřebné k utvoření obrazu o kýženém cíli. I v tomto případě by oběma pohlavím prospěla inspirace u druhé strany. Muži by měli více vysvětlovat své myšlení, než jen dělat závěry. Ženy by naopak měly směřovat ke svým cílům rychleji.
- Emocionální výměny. Ženy mají tendenci jednat s muži jako se svým manželem či přítelem, muži pak jednat se ženami jako s manželkami nebo přítelkyněmi. Výsledkem nemůže být nic jiného než rozepře mezi pohlavími, do nichž se promítá dynamika vztahů z osobního života. Obě pohlaví by se proto měla ujistit, že do pracovního prostředí nepřenáší své osobní záležitosti.
- Pohnutky k rozhodování. Ženy jsou většinou otevřenější v mluvení o svých pocitech. Muži sázejí spíše na fakta a pocity najevo nedávají. Důležité je ale uvědomit si, že každá komunikace v sobě nese intelektuální i emocionální složku. Pokud se jedna z těchto složek ignoruje, dochází k nedorozuměním.
-kk-