Abyste se vyhnuli nesprávnému posouzení povahy nebo chování někoho jiného, zde je několik způsobů, jak konkrétněji uvažovat o nastíněných kulturních rozdílech. Díky tomu se vám bude lépe spolupracovat i v mezinárodních týmech.
Afektivní kultury
Kladou důraz na expresivní komunikaci a sdílení pocitů. Lidé s afektivní orientací používají při každodenní konverzaci širší škálu výrazů obličeje a fyzických gest.
- Když jsou nadšení, mluví hlasitě a užívají si animované hádky a debaty
- Jsou nadšenější a spontánnější
- Při rozhodování berou v úvahu emoce a intuici
- Výroky jsou často emotivní a dramatické a mohou být často přehnané, aby bylo možné něco zdůraznit.
Příklady: Afroameričané, Italové, Latinskoameričané, obyvatelé Středního východu, Španělé. Zároveň také manuální pracovníci nebo marketéři.
Neutrální kultury
Kladou důraz na neemotivní komunikaci a ovládání emocí. Lidé s neutrální orientací se snaží nedávat příliš najevo své pocity. Rozum může ovlivnit jejich chování více než to, jak situaci cítí.
- S větší pravděpodobností maskují to, na co myslí nebo co cítí
- Snaží se zůstat v pohodě a pod kontrolou, i když to někdy vede k neočekávaným výbuchům, které se stávají ještě nepříjemnějšími
- Hovoří spíše monotónně
- Očekávají, že se ostatní „budou držet věci“ a konkrétních, předem stanovených témat
Příklady: Číňané, Etiopané, Němci, Japonci, domorodí Američané. Dále také zástupci managementu, zaměstnanci ve strojírenství.
V mnoha neutrálních kulturách, zejména v celé Asii, je ticho v průběhu diskuzí nejen v pořádku, ale také vítáno. Ticho je projevem úcty a umožňuje oběma stranám uvažovat a přijmout to, co bylo řečeno. V mnoha afektivních kulturách je „tiché zacházení“ považováno za represivní.
Ve firmě můžete mít také u některých zaměstnanců pocit, že se málo angažují, jsou pasivní. Oni však mohou svůj zájem a nadšení projevovat jiným způsobem než expresivně...
Prvním krokem k řešení těchto komunikačních rozdílů je vaše emoční inteligence. Musíte pochopit svůj vlastní emoční stav a získat schopnost regulovat emoce v sobě i v ostatních. Emocionální inteligence však sama o sobě nestačí. Podle svých kulturních interpretací emocí můžete nesprávně identifikovat emoce ostatních. Kulturní inteligence je jediný způsob, jak účinně porozumět někomu z jiného kulturního prostředí.
-bb-