Existují lidé, kteří nedokáží říci lež a také lidé, kteří nedokáží říci pravdu. Většina lidí pak bohužel nedokáže říci, kdo lže a kdo mluví pravdu. Ať už jste soudce předsedající porotě, manažer vedoucí pohovor s novým zaměstnancem nebo obchodník provádějící prezentaci, schopnost rychle rozeznat pravdu od lži výrazně zvýší vaši efektivitu. Naštěstí se jedná o komunikační dovednost, které se můžete učit.
Pravda může někdy ublížit a jen skutečně silné obchodní nebo interpersonální vztahy dokáží přežít naprostou upřímnost. Pravda se vždy nejeví jako nejdiplomatičtější řešení, a tak jsme se naučili říkat polopravdy a milosrdné lži. S výjimkou podvodníků, nutkavých lhářů a některých politiků se však lidé většinou cítí při lhaní nepříjemně a přenášejí své klamavé chování do řeči těla. I když jejich mluva může znít přesvědčivě, neverbální komunikace podvod odhalí. Řeč těla je především spojením pohybu, postoje a tónu hlasu.
Netypičtější projevy řeči těla spojené s lhaním zahrnují pohyb očí, nosu a úst spolu s gesty rukou. Člověk neříkající pravdu si například často dává ruku před ústa, tře nebo zakrývá oči a strká prsty do uší – jako by naznačoval, že neříká, nevidí ani neslyší nic špatného. Stejná gesta použije i při poslouchání mluvy druhého člověka. Řada manažerů je také školena na to, aby sledovala pohyby očí. V zásadě platí, že člověk zamýšlející se nad minulostí by měl koukat doleva a v případě budoucnosti doprava. Typickým znakem lhaní je také krčení nosu a křivení koutků úst.
-kk-
Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management