Mnoho lídrů, obzvláště v technických disciplínách, věří při řízení lidské stránky společností jednomu ze základních mýtů. Tím mýtem je, že při jednání s lidmi, kteří mají emoce, musí i manažer otevřeně projevovat emoce. Představa, že by manažeři museli být ovládáni emocemi, je však lichá. Tato nesprávná a poněkud zvláštní představa je způsobena tím, že v mnoha firemních kulturách se na lidi nahlíží jen jako na součástky velkého stroje. Ve skutečnosti je emoční inteligence schopnost umět rozpoznat emoce. Bez toho totiž není možné reagovat konstruktivně.
Emoční inteligence pomáhá snižovat náklady
Technické procesy jsou často velmi složité a náročné na pochopení. Techničtí lídři pracují každý den s vysokým stupněm abstrakce. Jejich týmy pracují s velmi těsnými termíny dodání. Všichni jsou školeni v tom, aby hledali provázanosti a závislosti mezi vysoce specializovanými a úzce zaměřenými disciplínami. Lidé, kteří se účastní technických procesů, jsou proto na sobě navzájem velmi závislí. Jinak hladký proces se tak může zadrhnout na nedostatku komunikace nebo na chatrné regulaci emocí. To je špatné z hlediska stresu i odchodu zaměstnanců. Procesy se pak musejí opakovat a dochází ke zpožděním.
Emoce jsou naše jemná řeč
Web smartblogs.com zmiňuje, jak byla jedna vysoce kvalifikovaná vědkyně rozhodnuta dát výpověď (a odnést si tak s sebou své dlouholeté a hluboké znalosti o firemním produktu). Důvodem byla špatná komunikace se šéfem. Několik velmi jednoduchých emočně-inteligentních technik však nakonec stačilo k tomu, aby se situace znatelně zlepšila. Nyní opět dokážou efektivně spolupracovat.
Emoce nám pomáhají, abychom lépe pochopili sami sebe a také druhé. Když rozpoznáme jejich emoce, dokážeme je pochopit na mnohem hlubší úrovni. Dalším mýtem je, že empatie automaticky znamená souhlas. To samozřejmě také neplatí.
-jk-