Autor článku na webu management-issues.com popisuje typickou situaci, kdy během jednoho konferenčního hovoru spolu mluví 12 lidí. Nikdo z nich není anglickým rodilým mluvčím, všichni si však skvěle rozumějí. Potíže začnou až ve chvíli, kdy se k hovoru připojí Američan.
Netrvá to dlouho a začíná požadovat, aby někdo něco zopakoval nebo řekl jinak, protože dotyčný jim prostě nerozumí. Také si stěžuje na přízvuk, se kterým ostatní mluví. Nastupuje pocit frustrace a trapnosti. Proč tomu tak je?
1) Jazykové důvody
Lidé na mnoha pracovištích dnes často mluví několika jazyky. Proto jsou zvyklí si to, co slyší, v hlavě rychle překládat. Na druhou stranu, řada Američanů mluví pouze anglicky – a jako takoví pak nejsou zvyklí na neustálé rozklíčovávání toho, co slyší a co jim možná zprvu není úplně jasné. Proto na ně něco, čemu nemohou snadno porozumět, působí daleko rušivějším dojmem. (Například mnoho jazyků nemá zvuk anglického „v“ a místo něj v angličtině používá anglické „w“.)
2) Kulturní důvody
Kulturní rozdíly jsou také problematické. V mnoha kulturách totiž není žádoucí někoho kritizovat přímo. Proto lidé z těchto kultur, mají-li někoho kritizovat, obvykle volí delší cestu a dostávají se k tomu oklikou. Tyto problémy samozřejmě neplatí jen pro Američany. Poučit se můžeme všichni. Co se s podobnými problémy dá dělat?
Používejte chat. Když někomu nerozumíte, nechte si to od něj napsat. Privátním chatováním dotyčného oslovte a požádejte ho, ať vám znovu napíše, co řekl. Tak nebudete muset přerušovat toho, kdo zrovna hovoří.
Nerozumíte někomu? Pak to řekněte. Požádejte ho o vysvětlení a pokuste se to, co jste zachytili, říct vlastními slovy. A možná vám to v ten moment dojde celé. Když vám však někdo bude muset něco doopravdy zopakovat, samozřejmě se mu za komplikace omluvte.
-jk-