Mnoha vrcholovým manažerům dodává sebevědomí jejich narcismus. Díky tomu si jsou schopni stanovit velice vysoké cíle. Podle nedávných poznatků uveřejněných v Journal of Applied Psychology se však zdá, jen narcismus nestačí. Extrémně úspěšní jsou ti lídři, kteří jsou jak narcističtí, tak pokorní. Když je vrcholový manažer zároveň trochu narcis a přitom dovede být pokorný, pravděpodobně to dotáhne daleko. Je to o tom, umět tyto dvě tendence vyrovnat, tvrdí web knowledge.insead.edu.
Když se egocentrismus pojí s pokorou
Lídři, kteří jsou narcističtí, jsou soustředěni především sami na sebe a mají elán. Mají vášeň a ambice jak pro sebe, tak pro firmu, ve které působí. Jenže pokud jsou jejich narcistické tendence příliš silné, nakonec narazí a tvrdě spadnou až na dno. Když nejsou pod kontrolou, mohou svou firmu dovést k bankrotu. Někdy se zpočátku skutečně zdá, že firmu zvedají, jenže pak se ukáže, že to byl jen krásný začátek. Nakonec jsou kvůli špatným rozhodnutím ztraceny velké prostředky a všechno se zadrhne.
Lídři se musí umět ovládat
Narcismus je složkou osobnosti mnoha lídrů a inovátorů. Je to nezbytné, protože jen díky této tendenci mají energii a zápal ke stanovení náročných cílů a práci na jejich uskutečnění. Nevýhody tohoto osobnostního nastavení jsou v tom, že taková osoba potom může ignorovat alternativy a navíc začne s ostatními zacházet jen jako s nástroji, spíše než jako s lidmi. Vše podřídí tomu, aby dosáhla svých velkolepých cílů. Arogance naroste.
A právě proto jsou úspěšní ti, kteří věci nenechají zajít tak daleko. Ti, kteří jsou pokorní. Znají své silné stránky, ale také vědí, že někdy musí vyhledat odborníky, kteří se na věci dovedou podívat z jiné perspektivy. Vědí, jak se nechytit do pasti narcismu. Pokora se dá naučit. Koneckonců to dokázal i Steve Jobs. Právě díky tomu, že změnil svůj styl managementu, se mohl vrátit do Applu.
-jk-