Jak nepřechválit podřízeného aneb Motivace nebo disciplína?

Úkolem manažera je vést podřízené zaměstnance. K tomu neoddělitelně patří i ocenění dosažených pracovních výsledků, pochvala. Existuje však pochvala a pochvala. Dobrý manažer by si měl uvědomit, že chválit je třeba zaměstnancovy pracovní úspěchy a schopnosti, nikoli samotného zaměstnance. V praxi to vypadá například takto: jedna ze zaměstnankyň právě získala pro firmu důležitého zákazníka. Manažer tak stojí před volbou, zda danou ženu pochválit slovy: „Jste opravdu skvělá zaměstnankyně.“ či „Velice si cením vaší práce a úsilí ve věci získání nového zákazníka.“

Zvolí-li manažer první možnost, ocení zaměstnankyni ve skutečnosti pouze jako dobrou pracovnici. Prostě jí sdělí, že je vynikající ve všech aspektech své práce. V takovém případě hovoříme o motivaci. Pochvala vztahující se ke konkrétnímu pracovnímu výsledku (v tomto případě získání nového zákazníka) je však mnohem efektivnější a více motivující. Zde potom mluvíme o výchově, disciplinování podřízeného. Zmíněná zaměstnankyně se může i přes jeden dosažený úspěch jevit spolupracovníkům jako líná nebo nedůsledná osoba (chodí pozdě do práce, protahuje přestávku na oběd apod). Lehce pak nabijí dojmu, že chválí-li ji manažer za jeden úspěch slovy: „Jste opravdu skvělá zaměstnankyně.“, snaží se ji neprávem vyzdvihovat nad ostatní.

Nejlépe tedy manažer udělá, když pochválí onu ženu slovy „Velice si cením vaší práce a úsilí ve věci získání nového zákazníka.“. Účinné je i vyjádření se ve smyslu: „V pondělí jste ukázala, že jste opravdu skvělá zaměstnankyně“. To pak dává manažerovi možnost říci té osobě v dalších dnech například toto: „Vaše schopnosti jste dokázala v pondělí, uvědomte si však, že ještě mnohé lze ve vašich výkonech zlepšit.“ Měl by jí zdůraznit zejména důležitost týmové spolupráce a dodržování termínů tj, motivovat ji a zároveň vést k disciplíně.

**Datum vydání:** VIII/2002