Dnes se stále častěji setkáváme s novou generací mladých obchodníků, kteří jsou prostě jiní než generace předešlá. Chtějí více volného času, často kombinují práci a volný čas, čímž jim splývá jedno i druhé. Někdy pracují dlouho do noci, žijí prací „až moc“. Jak je vnímám?
Je dobře, že lidé „chtějí“ tvořit něco konstruktivního. Bohužel podle mého názoru a zkušeností, tito mladí nemají dostatek vzorů a inspirací v byznyse – tedy vzorů a inspirací bezprostředně kolem sebe, hmatatelných, živých lidí. Obecně vzorů a inspirativních osobností je dost, jsou o nich životopisy, sami napsali nejrozličnější druhy knih. Nicméně je tam třeba ten poslední krůček, dotažení. To znamená takovéto knihy najít, číst je.
Warren Buffett říká, že je třeba číst životopisy podnikatelů, jsou to obři, na jejichž ramenou uvidíme dál. Dle mého názoru je velmi nezbytné, zejména v první třetině kariéry, být nejen dříč (viz. ona práce do noci), ale být zároveň vášnivý čtenář ohledně tak říkajíc „svého tématu“. Učit se od lidí, od druhých. I tehdy, pokud máte štěstí na dobrého šéfa, který je vzorem a inspirací, doporučuji číst.
Sám jsem měl to štěstí, požehnání, že můj první šéf i nad ním majitel firmy, kam jsem nastoupil do své první práce, byli vzory a inspirací. Osobně. I tak jsem možná i omylem časem přišel na to, že je třeba neustrnout a dál se nechat táhnout a inspirovat dalšími vzory. Třeba kniha „Úvahy a projevy“ od T. Bati byla pro mne dost přelomová kniha v životě. Tolik alespoň v krátkosti k otázce „žít prací někdy až moc“. I ty knihy časem člověka nasměřují k tomu, že pracovat sedm dní v týdnu, 15 a víc hodin denně, není dobré ani zdravé.
V kombinaci s tím musíme také brát v potaz faktor času, dospívání. Jinak vidí člověk věci ve dvaceti, když je svobodný, jinak ve třiceti, když začíná vnímat, že sice možná má postavení, kariéru, ale je sám jako kůl v plotě, s nejlepšími předpoklady k infarktu ve čtyřiceti letech. Jak se říká, zkušenost je sdělitelná, nikoliv přenositelná. Na některé věci si zkrátka člověk musí přijít sám. Přiznám se ale v rámci této otázky, že těchto „dříčů“, kteří pracují víc, než zdrávo, je dle mého názoru mnohem méně než těch, kterým se nechce, kteří se chtějí pouze bavit, chtějí pouze brát, chtějí se vézt na vlně pohodlí a přiměřené životní úrovni bez práce. A to je dle mého mnohem větší problém.
Asi si teď mezi mladou generací neudělám moc kamarádů, ale moje zkušenost je taková, že je spíše víc mladých, kteří se chtějí bavit, nepředřít se, mít co nejvíce zadarmo. Tohle není cesta. Mladý člověk by dle mého názoru měl co nejdřív začít pracovat. Klidně i při studiu vysoké školy. Prací a zkušenostmi v praxi si mimo jiné udělá lépe obrázek o světě. A naučí se důležitou zkušenost – že bez práce opravdu koláče nejsou.
Žijeme v paradoxním světě. Střední třída si kupuje luxus na dluh – jinými slovy, v dané chvíli se nedopracovali k úrovni, aby si mohli dovolit lepší dům či auto či obecně více komfortu. Ale přesto si ho dopřejí – koláče mají bez práce. To je velký omyl a lež, kterou na nás samozřejmě mnoho subjektů zcela záměrně a ziskuchtivě pouští. Kupte teď, plaťte později. Je starým tajemstvím, že bohatí lidé si luxus kupují až na konec! A mnozí bohatí lidé si luxus nekupují vůbec, nastaví si určité mantinely, limity „normálního života“, a za ty nejdou.
Jsem stejného názoru – množství peněz není o tom, kupovat si obrazně zlatou vanu a koupat se v ní v šampaňském. Dobrý obchodník, dobrý byznysman se cítí spíše jako správce než jako uživatel bohatství. A co se týče těch dalších věcí... Považuji za naprosto základní věc, aby člověk dlouhodobě dělal práci (obor), jež ho baví. A je absolutně základní věcí, aby měl člověk život v rovnováze. Tedy nejen práce, ale i rodina, blízcí, koníčky. Je až příliš mnoho mladých lidí, kteří jsou hmotně sice dál než mnozí vrstevníci, ale jejich osobní život je pustina, poušť, zdevastované území.