Vedoucí pracovníci se většinou vzdělávají prostřednictvím manažerských kurzů. Na takových kurzech jim přednáší nějaký expert z oboru. Manažeři z nich mnohdy odcházejí zavaleni informacemi o nových strategiích řízení a následně toto „zavalení“ přenášejí na ostatní zaměstnance. Celý podnik se pak zabývá myšlenkami, které se jej vůbec nemusejí týkat. Z toho jasně vyplývá, že manažer by svým podřízeným neměl doslova tlumočit vše, co se na kurzu dozvěděl. Měl by být schopen vybrat nejdůležitější fakta, která by se reálně mohla dát aplikovat na příslušnou firemní kulturu.
Dalším typem vzdělávání manažerů je vzdělávání týmové neboli akční. To je založeno na společném sdílení a rozvíjení znalostí takovými prostředky jako jsou finální zhodnocení mítinků, speciální semináře pro vybrané osoby, praktická cvičení či diskusní fóra. Je to velmi efektivní způsob rozvíjení manažerských dovedností, často však naráží na tutéž překážku – strach. Ač se to zdá na první pohled zvláštní, mnozí manažeři mají z týmového vzdělávání strach a upřednostňují raději vzdělávání individuální. Je to pro ně jediný způsob osobního rozvoje, a tudíž by jej měla firma respektovat.
Vzdělávání manažerů může probíhat i v rámci koučingu, neboli osobního vedení manažerského pracovníka zkušenějším odborníkem. To je také velmi efektivní, největší efektivity však nedosahuje samo o sobě, nýbrž v kombinaci s již zmíněnými manažerskými kurzy. Zde už se dostáváme k tomu, že všichni manažeři podniku se rozhodně nemohou rozvíjet jediným způsobem. K jejich úspěšnému vzdělávání by firmy měly zvolit individuální přístup, individuální kombinaci manažerských kurzů, akčního vzdělávání, individuálního vzdělávání a koučingu. Article source Linezine.com - elektronický čtvrtletník zaměřený na aspekty vzdělávání v podmínkách nové ekonomiky Read more articles from Linezine.com