„Je důležité znát Archimedův zákon a umět ho tvůrčím způsobem aplikovat. Přesto se ale také nauč plavat.“ (Jan Vodňanský).
Jsem si jist, že Archimedes zažil nejprve fyzický kontakt s vodou (jistě už jako nemluvně) a teprve později ho napadlo, že voda ve vaně stoupá podle jeho zákona. Proto své posluchače ze všeho nejdříve „házíme do vody“ - pro výklad teorie či metodiky je pak dobře nakypřena půda. Kurzy zpravidla začínají sehrávkami modelových situací, a posluchač je od začátku aktivním hráčem kurzu.
Abecedně seřazená klíčová slova ukazují, čím se tento článek zabývá: heuristika, hrozba, interní směrnice, invence, komunikační dovednosti, leadership, manažer, odvaha, optimalizace, písemná komunikace, prevence, příležitost, psychodiagnostika, riziko, rizikolog, rutina, software, teambuilding, vyhoření, zodpovědnost.
Kde všude může být riziko a jak vlastně vypadá?
Uvědomíme-li si, že riziko není jen hrozba, ale také příležitost (vždyť zmeškaná příležitost je uskutečněnou hrozbou), přiblížíme se představě, že k ošetření rizika míří všechny rozumné kurzy. I kurzy zábavné – vždyť snižují např. hrozbu vyhoření.
Příklad 1: Školili jsme 10 interních auditorů. Téma: Interní směrnice a práce s nimi. V modelových rozehrávkách na sebe polovina posluchačů prozradila, že má problémy s komunikací. Nedali dohromady kloudnou českou větu, nedokázali za větou udělat slyšitelnou tečku, nedokázali za dílčím tématem udělat odstavec, práce s hlasem je nepřiměřeně namáhala a přitom je nebylo dobře slyšet. Všichni přítomní sice byli chytří lidé a patrně svůj obor dobře znali, ale auditor, který neumí kvalitně komunikovat, může mít zbytečné problémy. A vytváří jimi riziko ve smyslu hrozba.
Příklad 2: Podívejme se blíže na interní směrnice, návody k použití, výrobní postupy a další písemné dokumenty, které by nám měly zdravě sloužit.Kolik pracovního času se promarní četbou textů napsaných nepřehledně, rozvlekle, špatnou češtinou (angličtinou, …)? Textů, které obsahují nejednoznačnosti nebo dokonce logické spory. Kolik hrozeb číhá za každým rohem, když mizerně napsané směrnice lidé raději nečtou? Tedy nejen přímá mezilidská komunikace, ale i komunikace písemná je zdrojem rizik, tj. hrozeb i příležitostí. Od sms, přes emaily, dopisy, objednávky až po zákony a závazné smlouvy s tvrdou penalizací.
Jak si má manažer představovat svůj mikrosvět a v něm rizika, za která zodpovídá? Jako vlak na trati? Autobus na silnici? Jako plachetnici? Jsem pro plachetnici, protože posádka sice může aktivně manipulovat s kormidlem a s plachtou, ale ještě jsou tu vítr, mořské proudy, žraloci a vlivné subjekty, které mohou zacloumat vším: od mořských proudů, přes vítr a žraloky až po plachty a kormidlo – tj. dokonce i ovládacími prvky, které má zdánlivě zcela ve své moci manažer (podniku, úřadu, školy, nadace, …).
Někteří rizikologové zastávají názor, že každá hrozba má svou kořenovou příčinu, za kterou nese zodpovědnost konkrétní člověk, popř. konkrétní skupina lidí. Podle mého názoru jsou tito rizikologové opakovaně sváděni představou, že my lidé tomuto světu výborně rozumíme. A tak místo požadavku: není-li věc jasná, hledejme člověka, který s tím může něco udělat, říkají: vždy lze nalézt kořenovou příčinu a lidi, kteří za ni nesou zodpovědnost (samozřejmě ne vždy zodpovědnost trestuhodnou). Bohužel, natolik svým plachetnicím nerozumíme a nikdy rozumět nebudeme.
Učit se můžeme jen z minulosti. Rizikolog nemůže akceptovat názor: historie nezná kdyby, neboť se svými kdyby pracuje. Tohle přece není bezcenná úvaha: Kdybychom bývali měli v plánu zaplavit těsně před povodní sklepy pitnou vodou, stihli bychom to udělat, a naše škody by byly mnohem menší. A já, rizikolog, bych nedostal padáka; škoda, že jsem zanedbal prevenci. atd.
Pozorného čtenáře jistě napadlo, že základním kamenem při ovlivňování rizik je vedení lidí k produktivní spolupráci a k nefalšované zodpovědnosti za zdar společné práce. Proto se i v češtině často skloňuje slovo leadership, proto se manažeři na vyšších úrovních zajímají spolu s personalisty o psychodiagnostické testy, teambulding, prevenci osobních vyhoření apod.
Rutina versus invence a také software pro podporu řízení rizik
Příklad 3: Software (SW). Platí pro užívání SW nevymýšlet vymyšlené? Mnohdy ano: píšu ve Wordua nevadí mi, že nevím, jak je tento editor naprogramován. Ale co třeba plánování projektů s využitím některého speciálního SW? Měl by manažer projektu vědět, jak funguje optimalizace, kterou takové SW dnes nabízejí? Řekl bych, že by manažerovi projektu hlubší vhled do této problematiky neuškodil.
Jak je to s SW pro mapování a ovlivňování rizik? Myslím si, že tady by vhled manažera rizik měl být velice hluboký, protože tyto programy obsahují četné heuristiky, s jejichž vysvětlováním se SW zpravidla moc neobtěžuje. Přitom například heuristiky opírající se o představu, že většina náhodných rozdělení má Gaussovo rozdělení, mohou sice být někdy užitečné, ale jindy (zejména u vícemodálních rozdělení) mohou fatálně škodit. A také škodí. Přirovnal bych to k podání penicilinu pacientovi, který je na něj alergický – může ho to bez přehánění zabít.
Vlevo je na obrázku hustota Gaussova rozdělení pravděpodobnosti, vpravo je příklad hustoty vícemodálního rozdělení, které se v praxi vyskytuje nebezpečně často. Jenom to mnozí nechtějí vzít na vědomí - proč asi?
Na význam slova heuristika se podívejte raději do anglické Wikipedie, česká verze končí nesmyslně optimistickým názorem „Heuristika je univerzálně použitelná, jednoduchá a rychlá“.
Užívání SW je dobrým příkladem obecnějšího dilematu: rutina versus invence. Dilematu, které je obzvlášť důležité právě pro manažery rizik. Bez rutiny (např. implementované v používaném SW) se neobejdeme, byli bychom fatálně neefektivní. Bez invence je ovšem řízení rizik (samozřejmě rizik budoucích, minulost už nikdo nezmění) náběhem k opakování předchozích chyb. Může být SW zdrojem invence? Někdy ano, ale není to zadarmo, vyžaduje to hluboký vhled do problematiky a také určité lidské kvality. SW totiž nemůže invenci, inteligenci, zodpovědnost a odvahu manažerovi nahradit.
Řekli jsme si, že každý rozumný kurz by měl na místě určení přispívat k řízení rizik. Můžeme se zeptat, co by si měl účastník z rozumného kurzu odnášet? Ano, závisí to na obsahu kurzu. Ale co by si měl odnášet vždy? Posílení své osobnosti dle věku, pohlaví, pracovního zařazení, zájmů a cílů svých i svého zaměstnavatele.