Odpověď na otázku, zda má větší cenu čas nebo peníze, je zřejmá na první pohled. Vždy můžeme získat více peněz, čas je ale konečný. Zaměstnanci ovšem věnují většinu sil řízení finančních záležitostí, zatímco plánování času zůstává stranou. Výsledkem pak není nic jiného než stres a nižší produktivita, hromadící se pracovní i osobní povinnosti. Manažeři lidských zdrojů rychle pochopili, že školení právě v oblasti time managementu může zaměstnancům pomoci lépe zvládat rodinu i práci. Neznamená to již pouhou aplikaci triků, které mohou jednorázově ušetřit čas, nýbrž hlubší přístup učící zaměstnance určování priorit a dosahování cílů.
Cílem time managementu by mělo být dosažení rovnováhy v životě zaměstnanců, a tudíž i spokojenosti zaměstnavatelů. Stresovaní zaměstnanci mohou zaměstnavatele vyjít velmi draho, rozhodnou-li se například opustit firmu, v níž by se časového stresu jinak nezbavili. Ztrácejí také motivaci a i když pracují dlouhé hodiny, stále platí pravidlo, že nezáleží na tom, jak dlouho pracují, ale jak pracují. Zaměstnance je tedy třeba rozvíjet tak, aby byli schopni plánovat, rozeznávat priority, neodkládat povinnosti a lépe organizovat.
Konkrétně by měli zaměstnanci umět pracovat s plánovacím kalendářem a formulovat své cíle. Dalším stupněm plánování času je pak budování vztahů s okolím a projektové řízení. Navíc se zaměstnanci naučí i kritičtěji posuzovat úkoly. Management ale musí nejprve dokázat vybrat vhodný vzdělávací program vycházející ze specifických problémů, které zaměstnanci mají v souvislosti s časem. Stěžují si na to, že pracují příliš dlouho? V takovém případě hledejte techniky, které jim pomohou opouštět kancelář dříve. Tíží je přílišné množství papírů? Zaveďte systémy, které papírování zprůhlední a odstraní nadbytečnosti. Důležitá je ale také individuální
kontrola.
**Datum vydání:** XII/2003