Manažeři a vůdci se již celá staletí potýkají s problémem, jak koordinovat a řídit organizaci, aby dosáhli kýženého zisku. Dříve (například ve staré Mezopotámii) se praktikoval tvrdý hierarchický styl řízení, postupem času se však dospělo k závěru, že je lepší do procesu rozhodování v organizaci zapojit všechny zaměstnance.
Když budou zaměstnanci přesně vědět, jakých cílů je třeba dosáhnout (nepřímá angažovanost) a jakým způsobem (přímá angažovanost), dosáhnou jich mnohem snáze. Je však samozřejmé, že musí s těmito cíli souhlasit a mít potřebné schopnost a zkušenosti.
Cílem nepřímé angažovanosti zaměstnanců není zvýšení produktivity práce, ale uvedení požadavků a cílů zaměstnanců do souladu s požadavky a cíli nadřízených. Přímá angažovanost zaměstnanců má sloužit ke zlepšení komunikace a zkvalitnění výsledků. Má různé formy – např. účast zaměstnanců na rozhodování a řešení problémů, průzkumy spokojenosti a názorů zaměstnanců.
Zatím patrně nejúspěšnější metodou zapojení zaměstnanců do organizačních procesů je vytvoření tzv. týmů se samostatným řízením. Tyto týmy mají na starosti vývoj celého výrobku nebo služby, popřípadě pouze část. Samy si rozhodují o řízení kvality, rozdělování práce, spolupráci s jinými týmy apod.
Angažovanost zaměstnanců sice podstatnou měrou přispívá ke zvýšení kvality pracovních výsledků a zlepšení pracovní morálky, je však třeba od základu změnit strukturu organizace a tradiční hierarchické uspořádání. S tím souvisí i změna odměňovacího systému, školení a vzdělávání, způsobu komunikace a přidělení zdrojů. Někteří manažeři se navíc nechtějí vzdát své moci, což způsobuje problémy.