Řízení lidí v organizacích je i v dnešní době opředeno řadou mylných představ. Článek upozorňuje na nejčastější mýty, které znemožňují řídit zaměstnance efektivně.
- Mýtus času. Manažeři se běžně domnívají, že nemají dost času na řízení svých lidí. Ve skutečnosti však nemají dost času na to, aby si mohli dovolit je neřídit. Manažer, který neřídí, nemůže být manažerem.
- Mýtus přirozeného vůdcovství. Manažeři si často myslí, že pokud nejsou přirozenými vůdci, nemohou být ani dobrými manažery. Realita je však taková, že mnozí přirození vůdcové jsou špatnými manažery. Pro práci manažera platí totéž jako pro jiné práce - je třeba učit se technikám managementu a cvičit je v praxi.
- Mýtus byrokracie. Mýtem je také představa, že manažer nemůže nic dělat kvůli firemním pravidlům, smluvním závazkům a dalším byrokratickým záležitostem. Ve skutečnosti se však cítí bezmocný proto, že se soustředí jen na věci, které nemůže ovlivnit. Řadu jiných věcí přitom ovlivnit může.
- Mýtus obtížné konfrontace. Manažeři mnohdy neřeší problémy se svými zaměstnanci a domnívají se, že vše je v pořádku, neexistují-li mezi nimi konfrontace. Ve skutečném světě však ke konfrontacím dochází a je třeba je řešit, než se malé problémy vyvinou ve velké.
- Mýtus předstírání milého člověka. Manažeři si také myslí, že být silným manažerem znamená být na zaměstnance zlý. Oni však chtějí být hodní, a proto se nemohou stát silnými manažery. Ve skutečnosti je silným manažerem ten, kdo pomáhá svým lidem uspět.
- Mýtus spravedlnosti. Mýtem je také představa, že být spravedlivý znamená zacházet se všemi stejně. Ve skutečnosti je však spravedlivé dělat pro někoho více a pro někoho méně podle toho, co si zaslouží.
- Mýtus zplnomocnění. Největším manažerským mýtem je domněnka, že lidé podávají nejlepší výkony, když je necháte, aby se řídili sami. Ve skutečnosti jsou nejlepší, když znají směr a mají potřebnou podporu.
-kk-