Letos v říjnu se volilo i v Čechách, a nebýt všímavého a přepečlivého občana pana Tomáše Nováka, zavřela by se brzy nad volbami a jejich výsledky neprůhledná hladina povolebního času, zatímco v archivech by se rozběhl nezvratný proces pozvolného trouchnivění volební dokumentace a odevzdaných volebních lístků.
Pan Novák však zjistil, že v okrsku, kde volil, nebyl započten preferenční hlas pro jeho kandidáta. Možnost, že by jeden z vrcholů Bermudského trojúhelníka, v němž se záhadně ztrácejí lodě, letadla i lidé, ležel na okraji Prahy, předem vyloučil. Proto nelenil, obrátil se na Nejvyšší správní soud – a uspěl! Ve vybraných okrscích Středočeského kraje bylo nařízeno ruční přepočítání volebních lístků.
Spící škatulata se nečekaně rozhýbala a do brněnského sídla soudu putovalo nekonečné procesí krabic, bedniček a obalů od všeho možného, napěchovaných papírem.
Sto úředníků a úřednic počítalo ve dne v noci, až se dopočítalo – nejenže se stížnost pana Tomáše Nováka ukázala jako oprávněná – nezapočítaných preferenčních hlasů, které opomenuty málem uvadly jako nezalité růže, bylo ve skutečnosti mnohem více. Dokonce tolik, že jeden ze zvolených poslanců se musel vzdát svého mandátu ve prospěch dodatečně lépe spočítaného kandidáta.
Příčinou celé patálie ovšem nebyla další z epizod hybridní války, ale pouhá roztržitost členů volebních komisí, kteří se neobtěžovali otáčením lístků na rubovou stranu a nepřesvědčili se, zda tam ze své kandidátské jamky čirou náhodou nejuká preferovaný miláček regionálních davů.
Nedivme se tomu. Probíhající digitalizace dělá z papíru starožitnost, mnoho lidí má po celý den před očima monitor, žádný starý dobrý papírový spis. A obracejte notebook či chytrý mobil jak chcete, na jeho zadní straně stejně nic zvláštního neuvidíte. Ba i malá dítka, nečekaně konfrontovaná s běžným dětským časopisem, se občas snaží posunout obrázek na papírové stránce svým prstíkem jako na dotykovém displeji, namísto aby jednoduše otočila stránku.
„And Now for Something Completely Different,“ zněla stručná hláška, kterou Létající cirkus Montyho Pythona stavěl záměrně nepříliš pevné můstky mezi jednotlivými skeči.
Jinými slovy, obraťme list.
Bylo by chybou nečíst druhou stranu jídelního lístku. Pojistné smlouvy. Tažební listiny. Také u Posledního soudu se jednou možná právě na druhé straně ortelu najde nějaká ta polehčující okolnost.
Aby se pak jeden nemusel obracet v hrobě.