Mezi pisateli virů a hackery je rozdíl – ti druzí bývají často na lepší úrovni znalostí. Autoři virů jsou obecně velmi mladí (do 30 let věku – někdy jen 10 či 11 let), stojí na nižší stupni počítačového podsvětí a ne vždy jsou si vědomi škod, které mohou způsobit. Stereotypní přístup však není na místě – ostřílení IT veteráni jsou schopni napsat virus aby „otestovali bezpečnost systému“. Cíle těch, kteří produkují viry, se různí – někdo jen experimentuje s kódem schopným sebereplikace, část tvoří nespokojení zaměstnanci; viry záměrně způsobující škody a chaos píší většinou starší lidé.
Náhodné bývají i cíle útoku, někdy bývá jako důvod uváděn pokus prověřit zranitelnost softwarového produktu nebo některé společnosti či organizace. Většina virů není podle odborníků psána s destruktivními záměry, mnoho jich však takových je, a i když mívá jejich aplikace sociální nebo politický podtext, většinou (ne vždycky) je jejich oběť náhodná. Napsání viru nevyžaduje speciální elitní schopnosti – jde vlastně o program, který je schopen vytvořit vlastní kopii a poškodit nějakým způsobem data na počítači, který jej jím nakažen.
Autoři virů využívají nezřídka toho, co již bylo napsáno, nahrávají jim i poslední technologické novinky – nové viry tak mohou být komplikovanější a destruktivnější, mohou napadat i mobilní technologie, což si vyžádá nutné posílení ochranných nástrojů, firewall a antivirový software by měl být v každé firmě samozřejmostí. Omezit šíření virů může pomoci i vhodná osvěta – poučit uživatele PC, jaké přílohy elektronické pošty se nevyplácí otevírat je jen částí. Rodiny i školy mají v internetovém věku povinnost učit děti jakési počítačové morálce a správnému chování.
Article source bcentral - Portál společnosti Microsoft věnovaný malým podnikům