Firmy, které si myslely, že se prostřednictvím reklamy na Internetu dají vydělat milióny, zkrachovaly. Důvod je jednoduchý – webových stránek je mnoho a zadavatelů reklamy je málo. Počet stránek, na kterých se dá inzerovat, se zvětšuje s počtem uživatelů Internetu. Díky tomu jsou zadavatelé reklamy ochotní platit stále menší sumy – hodnota CPM, což je cena, kterou zadavatelé platí za 1000 zobrazení banneru, klesla až na 1 dolar.
Zprvu se zdálo, že internetová reklama má mnoho výhod – nevyrušuje jako televizní reklamy (ovšem nenápadný banner se dá snadno přehlédnout), její efektivita se dá snadno sledovat a je mnohdy zábavná a interaktivní. Oproti reklamám v novinách má však internetová reklama (z hlediska toho, kdo ji publikuje) své nevýhody – zisky z pronájmu reklamní plochy v novinách jsou vyšší, protože poskytovatelům reklamní plochy je jedno, jestli reklamu někdo uvidí nebo ne (noviny se dostanou ke všem čtenářům v kraji nebo státě). Příjmy z internetové reklamy jsou však závislé na tom, kdo si stránku zobrazí.
Protože původní způsob určování efektivity internetové reklamy nebyl příliš objektivní, začal se místo počtu zobrazení sledovat počet kliknutí na reklamní banner. Řešení začarovaného kruhu nezájmu zákazníků o online reklamu se však dá vyřešit snad jen lepší cíleností (která je založena na lepší znalosti zákazníků) a větší interaktivitě (bannery se přežily). Article source The Economist - The Economist online edition Read more articles from The Economist