Žádná z nových bank, které začaly fungovat on-line, nepředstavuje vážnou hrozbu již zavedeným bankám, je však jisté, že na on-line systém musí postupně přejít všechny banky. Existují pro to čtyři hlavní důvody:
1. Nikdo nepochybuje o tom, že se systém on-line bankovnictví bude dále šířit. Otázkou je pouze, jak rychle.
2. Banky musí předejít jakémukoli ohrožení, které by jim mohlo vzniknout díky konkurenci, pracující v novém systému. On-line bankovní operace jsou totiž velmi levné a dají se použít pro ty nejatraktivnější bankovní služby.
3. On-line banky představují významnou konkurenci bank, fungujících off-line.
4. Akcionáři bank se dožadují on-line strategií. Ceny akcií bank jsou poměrně nízké v porovnání se zbytkem trhu a akcionáři mají obavu, že banky nebudou schopny konkurence. On-line systém má jejich konkurenceschopnost zvýšit (viz bod 3).
Banky mohou ve světě Internetu figurovat ve čtyřech podobách:
1. Výhradně internetové bankovnictví. Příkladem je např. Wingspan, kde mateřská banka a její dceřinná on-line pobočka (filiálka) existují úplně odděleně a na sobě nezávisle. Ostatní banky dávají svým on-line pobočkám jiná jména.
2. Banky, které si zachovaly svůj název, ale přidaly k němu příponu .com. Je to užitečné z toho důvodu, že pokud si banky udělaly dobré jméno již off-line a získaly si zákazníky, je jednoduché je najít i na Internetu a využívat jejich služeb.
3. On-line aliance s telekomunikačními společnostmi, portály nebo poskytovateli služeb v oblasti Internetu. Rychlý a efektivní způsob, jak si zachovat důvěryhodnosti i v on-line systému a zároveň rozšířit klientskou základnu.
4. White Labelling - spojení bank s ostatními společnostmi, např. supermarkety (též nazývané Private Labelling).
Zdroj: The Economist, 20.5.2000
Article source The Economist - The Economist online edition