Začínat se správou znalostí není jednoduchá záležitost. Společnost musí určit, kdo má potřebné vědomosti a informace, jak tato data zachytit a zpřístupnit těm, kteří je potřebují. Často ve firmě není k dispozici specialista, který by měl všechny důležité schopnosti. To je však pouze začátek – personální a procesní otázky bývají mnohem tvrdším oříškem než zavedení technologií. Není tedy divu, že při komplexnosti problematiky (zejména zainteresování pracovníků), je SZ oblastí, kde hrají konsultanti a externí experti důležitou roli. Přimět zaměstnance, aby se dělili o své znalosti, může být velmi obtížné, pokud se o to pokoušejí jiní členové firmy.
Konzultanti by však měli mít nezbytné zkušenosti a mohou čerpat ze své předchozí práce. Vědí také, jakých chyb se vyvarovat. Výběr kvalifikovaného odborníka je tak jednou ze základních otázek, které je nutno při implementaci SZ vyřešit. Externí expert by neměl být jen schopen identifikovat hrozící problémy, ale měl by vědět, jak zabránit jejich vzniku – znát postupy, které vedou k nejlepším výsledkům. Při vytváření jednotlivých částí systému SZ může poskytnout cenné rady ohledně rozhodování o celkové komplexnosti systému.
Řada pozorovatelů uvádí jako nezbytné, aby konzultant měl znalosti právě ve specifickém oboru, v němž ta která firma podniká. Dosavadní zkušenosti společnosti se správou znalostí hrají roli při vymezování požadavků na konzultanta. Pokud má podnik jen malé zkušenosti, pravděpodobně bude chtít rad odborníka využít zejména k určení sektorů, kde bude zavedení SZ nejefektivnější. Experti by také měli nabídnout mechanismy, jak přenést své znalosti na pracovníky podniku. Jedním z možných přístupů je například začlenit některé zaměstnance do týmu konzultantů jako jakési „učedníky“. Prospěšné může být udržování kontaktu s konzultantskou firmou i po zavedení systému.
**Datum vydání: VII/2002**
Article source Destination KM - strategické informace o správě znalostí pro transformace podniků