V Americe byla nedávno provedena studie, která se zaměřila na výkonné ředitele 2500 největších světových podniků a jejich kariéry. Ta přinesla nový pohled na vliv změn v celosvětovém způsobu obchodování, růstu akcionářských aktivit či měnících se nadvlád nad podniky na kariéry jednotlivých výkonných ředitelů. Zmíněné faktory konkrétně přinesly společnostem těchto ředitelů o 53% vyšší obrat, 130% výkonných ředitelů však muselo kvůli finanční situaci svých podniků opustit pozice, v průměru zůstali ve funkci 7,3 – 9,5 roku.
Pokud jde o zmíněných 2500 zkoumaných podniků, opustilo je v průběhu roku 2001 za velké pozornosti médií 231 výkonných ředitelů. Neodešli však dobrovolně. Zatímco ještě na začátku 90.let většina výkonných ředitelů strávila v jednom podniku velkou část života, odcházela z nich do důchodu nebo zemřela ve funkci, dnes jejich kariéry připomínají kariéry atletů – pracují, dokud jsou na vrcholu.
Příčiny pádu výkonných ředitelů dělí studie do tří skupin: fůze, špatný výkon a vypršení smlouvy/důchod/dobrovolný odchod/úmrtí. Aby si výkonný ředitel udržel pozici, je třeba zejména garantovat akcionářům trvalé příjmy. Dále musí umět vyhýbat se rizikovým situacím a rychle zpracovávat svou agendu. Obecně se dá říci, že výkonní ředitelé jsou nejvíce propouštěni v Evropě. Nejdéle sloužící ředitelé jsou naopak v Jižní Americe.
Studie počítá s pokračováním trendu propouštění výkonných ředitelů i do budoucna. Důvodem může být využití propuštění výkonného ředitele jako prostředku k reformě managementu nebo jeho jednoduché nahrazení zkušenějším. Je také dokázáno, že tito ředitelé podávají lepší výkony v první polovině svých funkčních období. Začnou-li tedy jejich služby mírně ztrácet na kvalitě, nepřežijí. Navíc o nich panuje všeobecné přesvědčení, že příliš ovlivňují veřejné mínění a narušují její důvěru.
**Datum vydání:** VII/2002
Article source Strategy+Business - a U.S. management magazine