Aby firmy obstály v konkurenci, byly nuceny snížit stavy a outsourcovat některé činnosti. Mnoho organizací, které expandují do zahraničí se musí vyrovnávat s vlastní internacionalizací, která klade vyšší nároky na spolupráci a sdílení znalostí mezi jednotlivými složkami podniku. V této souvislosti je potřeba přehodnotit stávající způsoby myšlení a představy o sdílení znalostí mezi různými skupinami lidí.
Autoři v článku představují relativně nový koncept sdílení znalostí, kterým jsou znalostní komunity (**Communities of Practice**). Zkoumají zejména, zda se dá tento koncept použít i v organizacích, jejichž jednotlivé složky jsou geograficky rozmístěny a dělí je velká vzdálenost. Rozlišují přitom implicitní a explicitní znalosti, tedy znalosti, které se dají kodifikovat a organizovat od znalostí, které jsou ukryté v mysli členů organizace (např. zkušenosti).
Provedené průzkumy prokázaly, že v geograficky rozmístěném prostředí mohou znalostní komunity fungovat poměrně dobře. Velmi důležitý je však osobní kontakt jednotlivých členů – ten nemůže být nahrazen žádným elektronickým komunikačním prostředkem. Je také vhodné používat při sdílení znalostí „hmatatelné“ příklady – knihy apod.
**Datum vydání:** IV/2002
Article source Knowledgeboard.com - knowledgeboard Resources and Information