Největší starostí jedné menší americké společnosti byl nedostatek manažerů zakladatelského typu. Špičkový management tak stál před nebezpečím, že mladí talentovaní vedoucí opustí firmu, protože budou pociťovat nedostatek příležitostí ke kariérnímu růstu. Proto se rozhodl dva mladší manažery, kteří prokazovali potřebný talent, vhled, inteligenci, etiku a slušnost uvést v budoucnu do vyšších funkcí. Druhou stranou mince je skutečnost, že se někteří další lidé, kteří přispívali společnosti stejnou měrou, mohli cítit odstrčeni.
Poté se vedení organizace rozhodlo zvát tyto vybrané kandidáty na svá jednání, umožnit jim podílet se na rozhodování firmy a přispívat svými názory na poradách špičkového managementu. Toto své rozhodnutí pak oznámili na setkání s pracovníky podniku. Následující den obdrželi rezignaci jednoho ze služebně starších zaměstnanců, jenž se cítil tímto postupem poškozen. Konzultant strategii vedení schválil, společnost však nechtěla ztratit schopného člověka, proto si management s ním domluvil schůzku, na níž mu vysvětlil svůj přístup a jeho důležitost pro zdraví firmy – výsledkem bylo stažení výpovědi a dokonce lepší pracovní výkony.
Z celého vývoje získal management například tyto poznatky – vedení a manažerská práce jsou odlišné věci. Čím větší organizace, tím delší čas je potřeba na rozvoj budoucích vedoucích. Je nutno zvážit rizika rozvoje nových manažerů. Na rozvoji musí být zainteresováno současné i budoucí vedení a o výběru je nutno komunikovat s ostatními zaměstnanci, poskytnout úplné a nestranné informace.