Autor se v článku zabývá problematikou obsahu a kontextu znalostí a manipulací s implicitními a explicitními znalostmi. V současném světě správy znalostí existují dva hlavní přístupy ke správě znalostí: kodifikace a personalizace. Při rozhodování o vhodnosti jejich použití záleží na tom, jaká je charakteristika organizace, která se chystá některý z přístupů implementovat.
Obecně platí, že pro standardizované produkty je lepší využít kodifikace, zatímco intuice a know-how při vytváření nového výrobku nebo výrobku „na míru“ si vyžaduje personalizaci (intuice se nedá zakódovat do databáze). Většina organizací bude využívat kombinaci těchto dvou přístupů (například při přípravě školení o konkrétním produktu).
Kromě implicitních a explicitních znalostí (tedy těch, které existují jen v hlavách lidí a těch, které jsou někde uvedeny a zaneseny) můžeme také rozlišovat mezi znalostmi, které se ve firmě aktivně využívají a znalostmi, které z firmy unikají. První zmíněné představují pro firmu konkurenční výhodu – používají se v kontextu a v kultuře organizace, lidé se však bojí je sdílet.
Znalosti však z firmy také unikají – bývá tomu tak proto, že lidé mají obvykle pevnější vazby na osoby mimo organizaci, komunikují s nimi častěji a více jim důvěřují. Vedoucí firem a jednotlivých oddělení by proto měli podporovat komunikaci ve firmě – vytvářet prostor pro zaměstnance, kteří spolu chtějí hovořit a předávat si znalosti.
Article source Knowledgeboard.com - knowledgeboard Resources and Information