Správa znalostí řeší nejzákladnější problémy organizační adaptace a konkurence v kontextu neustálé a nepředvídané změny prostředí. Zahrnuje organizační procesy a kombinuje schopnost zpracování dat a informací a kreativní a inovativní schopnosti lidí.
Znalosti a informace jsou však dvě zcela odlišné záležitosti. Informace, generované počítačovými systémy v sobě nemají téměř žádnou lidskou interpretaci použitelnou pro další aktivity. Znalost je naproti tomu součástí subjektivního kontextu uživatele – lidé ji mají v sobě a vytváření znalostí se děje v průběhu sociálních interakcí jedinců. Lidé hrají v procesu vytváření znalostí klíčovou roli.
Právě nepochopení rozdílu mezi informací a znalostí vedlo u mnoha manažerů k investicím vysokých částek do informačních technologií, které přinášely pouze malý užitek. V současné době dochází k přechodu z éry konkurenčních výhod založených na informacích k éře konkurenčních výhod založených na vytváření znalostí. Dřívější období bylo charakterizováno relativně pomalými a předvídatelnými změnami, které se daly řešit pomocí většiny formálních informačních systémů.
Dnes musí manažeři více oceňovat nehmotná aktiva skrytá v myslích a zkušenostech pracovníků. Budou-li stále upřednostňovat informační technologie, snadno zapomenou na to, co je opravdu důležité: na vzdělané, angažované a kreativní pracovníky, kteří jsou důležitější než informační technologie.
**Datum vydání:** XI/2001
Article source brint.com - americký portál věnovaný řízení rizik, IT a znalostnímu managementu