Se správným systémem pro správu znalostí a vhodnými nástroji jde inovace tak nějak sama. Při návrhu a implementaci systému správy znalostí je třeba mít na mysli jeho katalyzační funkci a brát v úvahu následující faktory: * Systém KM by měl být v souladu s celkovou strategií a koncepcí inovací v organizaci. * Systém KM by měl maximálně využívat interních a externích intelektuálních zdrojů a kapitálu. * Implementovaný systém by měl umožňovat srovnání a sdílení nejlepších postupů coby základ pro postupnou inovaci. * Zaměstnance je třeba motivovat a podporovat jejich kreativitu – např. vhodně zvoleným školením.
Z výše uvedeného schématu je patrné, že inovace se dá uskutečnit ve čtyřech různých formách, z nichž každá je spojena s jiným typem nástroje pro správu znalostí. Jedná se o tyto hlavní koncepty inovací: * Postupná inovace – využívá stávajícího osvědčeného návrhu, pouze jej poněkud pozměňuje (např. vývoj menšího příručního počítače). Zde mohou pomoci praktické komunity – když se například návrháři spojí se zákazníky a vytvářejí návrh podle jejich požadavků. * Modulární inovace – větší změny a nové komponenty, architektura však zůstává stejná (např. přechod z analogových na digitální telefony). I zde je ideální využít praktické komunity. * Inovace architektury – změna celé architektury (např. přechod z televizního kabelového systému na satelitní systém). Zde se uplatní systém správy znalostí, který v sobě spojuje jak interní, tak i externí zdroje. * Radikální inovace – Vznik zcela nového návrhu, kdy se mění jak vzhled, tak i architektura (např. přechod od videotechnologie k DVD).
Článek dále poskytuje tipy, jak prostřednictvím systému pro správu znalostí podporovat inovace a jak jeho prostřednictvím vytvářet v organizaci vhodné a motivující prostředí.