Správa znalostí - móda, nebo srategie?

Myšlenka správy znalostí existuje už delší dobu, takže je dnes již podobně jako řada dalších obchodních filozofií podložena vědeckými úvahami a pracemi. Ty hovoří o její popularitě v souvislosti s nutností hledání a využívání jedinečných podnikových zdrojů za účelem dosažení konkurenčních výhod. Jedinečnými zdroji se rozumí právě znalosti zaměstnanců. S odkazy na správu znalostí se setkáváme na nejedné webové stránce, kde ředitelé podniků hovoří o tom, že pro ně zaměstnanci představují to největší a nejdůležitější jmění. Skeptici z řad odborníků ovšem připomínají, že veřejně prezentovaná důvěra v lidský potenciál a úspěšné příběhy podniků ještě nedokazují, že by správa znalostí byla strategií, která obrátí obchodní svět naruby.

Prameny uvádějí, že podnikům v efektivní správě a sdílení znalostí nejčastěji brání překážky spojené s organizační strukturou. Změna vyžaduje spolupráci na půdě celého podniku a závazek managementu. Nelze se spoléhat na samotné moderní technologie. Intranet sám o sobě jako znalostní médium fungovat nebude. Je tedy třeba hledat rovnováhu mezi již zmíněnou spoluprací, manažerským závazkem a technologií.

S postupem roku 2003 správa znalostí z podnikových agend nemizí. Asi čtvrtina velkých globálních společností zaměstnává v dnešní době znalostní a vzdělávací manažery, ostatní se rychle přidávají. Roste též počet prostředků, které podniky na správu znalostí vynakládají.

**Datum vydání:** VI/2003