Snižování stavů je umění

I taková nepopulární věc jako propouštění se musí umět. Vedoucí personálních oddělení obvykle dostanou pouze informaci o tom, kolik lidí propustit. Ty firmy, které však provádí snižování stavů namátkou, na základě čísel a bez ohledu na to, koho propouští, riskují svou konkurenceschopnost a brání tak rychlému návratu do normálního stavu.

Nejprve je třeba identifikovat talentované pracovníky, kteří jsou nezbytně nutní pro další fungování organizace. Každá firma by si před propouštěním měla položit tyto otázky:
1. Je snižování stavů jedinou cestou, jak udržet firmu „nad vodou“?
2. Jaká je celková strategie přežití firmy v období úpadku? Jakou roli v této strategii hrají zaměstnanci?
3. Jak důležití jsou pracovníci, které chceme propustit, pro normální chod firmy? Nepoškodíme dlouhodobé plány firmy, když budeme řešit krátkodobé problémy propouštěním?
4. Jaký je náš plán obnovy? Jací pracovníci by se na něm měli podílet? Máme jistotu, že se nám je podaří udržet?

Jestliže firmy nemají přehled o svých nejtalentovanějších zaměstnancích a dobrou strategii, jak si je udržet, nemohou v období ekonomického úpadku obstát.

**Datum vydání:** X/2001