Pro zaměstnance bez většího vlivu může být etické zacházení s podnikovými aktivy na první pohled něčím, co se jich nijak netýká. Přicházejí do práce, vykonávají svou činnost a zase odcházejí, aniž by si uvědomovali s jakým majetkem denně operují a jakým legálním důsledkům se vystavují. Jmenujme například využívání firemního vozu či kreditní karty, práci s firemním počítačem a dalším firemním vybavením.
Zaměstnanci si většinou svou zodpovědnost neuvědomí, dokud se něco neztratí, neukradne nebo nerozbije. To je ale velká chyba, protože zaměstnanci by měli pochopit, co etické chování v konkrétním podniku znamená. Podnik by je měl vést k tomu, aby s jeho majetkem zacházeli jako s vlastním. Není vhodné, aby zaměstnanci zacházeli s podnikovým majetkem příliš lehkovážně, ale ani aby ho brali příliš osobně. Podniková etika není ničím jiným než volbami, které provádíme každý den, nezávisle na našich odpovědnostech. Od doby, kdy vstoupíme z parkoviště na pracoviště je třeba chápat všechny věci okolo v souvislostech.