Paradoxy znalostních pracovníků

V oblasti správy znalostí a v případě znalostních pracovníků často dochází k zajímavému paradoxu – firmy přijmou talentované a zkušené odborníky a přestanou se o ně starat. Neexistuje zde žádné hodnocení kvality, srovnání, podmínky, které by dotyční měli splnit. Je jasné, že tato neznalost musí nutně vést k tomu, že se tito lidé dále nerozvíjejí a nevědí, co by měli na své práci vylepšit. Svou roli v této neznalosti hraje i fakt, že znalostní práce je nehmatatelná, a tudíž téměř neměřitelná.

Většina aktivit v oblasti správy znalostí je zaměřena na znalostní systémy a technologie, které podporují tok znalostí v organizaci. To je jistě záslužné, nicméně znalostní pracovníci musí nejprve vědět, co vlastně dělají a jak by to měli dělat. Každý tvrdí, jak je důležitá produktivita práce znalostních pracovníků, ale nikdo vlastně pořádně neví, co je vlastně náplní práce těchto lidí.