„Co bych udělal jako první, kdybych musel pracovat v open spacu? Koupil bych si pořádně velká sluchátka.“ Tak zní odpověď anglického sociologa Martina Scotta. Je určená všem, kteří se právě stěhují do velkoplošných administrativních prostor, tak moc módních v současné době. Člověk by si měl sluchátka nasadit, když se potřebuje soustředit, a okolí tak nepřímo naznačí, že nechce nic slyšet.
Od doby, kdy se v podnikové politice prosadily open prostory, si i manažeři musejí zvykat na to, že už nesedí sami v kanceláři. Přechod na nové poměry ale nebývá bezproblémový. Předtím byl nadřízený od ostatních členů pracovního kolektivu ohraničený pevnou stěnou a většinou také sekretářkou. Nyní se dělí o pracovní prostor s ostatními, se všemi strastmi a starostmi, které k tomu patří.
Celí vynervovaní proto mnozí šéfové utíkají do zasedaček bez telefonů. Přicházejí do práce úplně na čas, ale mnohdy zůstávají déle a důležitou práci dělají doma. Pak nastávají situace, že se v práci dá dělat všechno, jen ne pracovat. To ovšem může ohrozit vaše zdraví i kariéru. Tak zní názor odborníků. Když člověk potřebuje klid a chce se chránit před kolegy nebo podřízenými, měl by najít jisté metody, jak si zdvořile vydobýt respekt.
Manažer musí být v tomto případě rázný a musí mít odvahu říci „ne“, když mu něco v dané chvíli nevyhovuje. K tomu patří i to, že byste se neměli zaplést do dialogu ve chvíli, kdy na vás čeká důležitá práce.
-pk-