Autor analyzoval výkonnostní data u několika tisíců projektů do hloubky deseti let až k počátku rozptylování týmů.
Nejlepší produktivita v softwarovém inženýrství je tam, kde týmy pracují v těsné blízkosti. Zkrácení vzdáleností urychluje rozhodování a znamená velký rozdíl v rychlosti a kvalitě práce. Počítá s množstvím proměn, jako jsou velikost týmů a jejich zkušenosti, stupeň rozptýlení, postoj klientů, technologie a další. Tvrdí, že rozdíl mezi produktivitou v závislosti na rozdrobení a umístění týmů je nemalý.
Nejproduktivnější týmy byly ty, které byly situovány v jednom místě, ale mimo klienta. Mohou totiž využívat konsistentní infrastrukturu, podporu a technologii, kterou jim klient obvykle nemůže nabídnout. V této skupině byla v produktivitě jen malá odchylka, přestože projekty byly velice různorodé. Autor používá tuto skupinu jako normu pro výkon 100 bodů.
Na druhém místě byla skupina spojená s klientem. Ztrácí několik bodů, právě kvůli slabší infrastruktuře, podpoře a technologii, navíc má tato skupina další náklady - cestování za klientem, různé pracovní návyky mezi týmy a další. Jejich průměrný výkonnostní index byl 88. Rozsah však mezi 60 – 102 body.
Nejméně produktivní skupiny byly ty, které byly hrubě rozptýleny. Typické pro ně bylo, že někteří pracovali u klienta a komunikace probíhala přes řadu různých médií. Jejich průměrný výkonnostní index produktivity byl 62 (rozsah 41 – 91).
-av-