Manažeři znalostních pracovníků by měli vědět, že nejefektivnější odměny pro psychiku člověka jsou ty, které jsou „ušity na míru“ konkrétnímu člověku a jsou vhodné pro konkrétní dobu a situaci. Žádná obecná skupina odměn pro účely motivace znalostních pracovníků tedy neexistuje. Jaké jsou tedy základní zásady motivace znalostních pracovníků? * Zásada integrace psychologie, sociologie a fyziologie. Znalostní pracovníci musí být motivováni tím, co je povzbuzuje jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Nejideálnější odměnou jsou pro ně úkoly, které je baví a které dělají rádi, která je navíc určitým způsobem prestižní. Zaměstnanci by také měli mít možnost tyto úkoly dle libosti měnit. * Zásada nezobecňování. Manažeři by měli stále sledovat, co který znalostní pracovník dělá nejraději a jaká motivace na něj za konkrétních podmínek „zabírá“. * Zásada eliminace pocitu bezmocnosti. Pocit bezmocnosti výrazně podkopává pracovní morálku znalostního pracovníka. Manažeři by se proto měli snažit odstraňovat z cesty všechny překážky, které by mohly zaměstnancům bránit v iniciativě. * Zásada rozsahu odměňování. Proces odměňování znalostních pracovníků by měl být zahájen ještě před započetím znalostní práce a měl by být ukončen až dlouho po jejím skončení. Předběžné odměny jsou „a priori odměny“ (mohou být jak finanční, tak i nefinanční), odměny po skončení práce jsou označovány jako „a posteriori“. A priori odměnou může být například slavnostní zahájení projektu a jmenování zaměstnance jeho vedoucím. * Zásada vlastního odměňování zaměstnanců. Zaměstnanci by měli mít možnost odměnit sami sebe. Formou takové odměny může být například i svoboda pracovníka určit si členy svého pracovního týmu. Zdroj: Knowledgeboard.com - americký portál věnovaný tématu správy znalostí Zobrazit přehled článků ze zdroje Knowledgeboard.com