Neschopný manažer je příliš velký luxus

Zaměstnanci často usilují o povýšení tak moc, že postupují na firemním žebříčku až do místa, kde zjistí, že již na příslušnou práci nestačí. Na vysokých manažerských postech jsou pak nešťastní a veškerou energii věnují pouze boji o vlastní přežití, přičemž stojí firmu mnoho peněz kvůli ztrátě produktivity, morálky a schopnosti přicházet s novými nápady. Nespokojený zaměstnanec nemůže být ani produktivní.

V posledních letech tak nabývá na důležitosti diskuse o tom, že zaměstnanci již nechtějí od práce pouze výplatu, ale i osobní uspokojení. Manažerům, kteří se již nedokáží hnát nahoru tak zbývají dvě cesty – jít dolů nebo z přímé cesty vzhůru odbočit. Přestupy manažerů mezi jednotlivými divizemi velkých firem jsou v dnešní době stále častější. Zároveň jsou také velmi prospěšné, protože představují způsob, jak si udržet hodnotnou pracovní sílu. Koncept přechodu manažera na nižší pozici je zatím méně častý a také méně akceptovaný, což je škoda, protože nabízí řadu výhod pro firmu i její zaměstnance.

Samotné slovo „sesazení“ má ve většině dnešních hierarchických organizací negativní konotaci. Jednak existuje neustálý tlak na postup vzhůru a jednak se na osoby, které objektivně zváží své schopnosti a vyšší funkci nepřijmou nahlíží stále přes prsty. Skutečný problém však spočívá v tom, že manažerské funkce přijímají lidé, kteří si vlastní omezené možnosti neuvědomují nebo je více než úspěch zajímá prestiž. Neschopnost je vážný problém, proti kterému je třeba bojovat.

-kk-